Andělé v mých vlasech

Právě v tuto chvíli, kdy sedíte a čtete tyto řádky – a nesejde na tom, jestli tomu věříte nebo ne – máte vedle sebe anděla. Je to váš strážný anděl, který vás nikdy neopouští. Každý z nás dostal dar, jakýsi štít ze světelné energie.
Součástí úkolu strážných andělů je chránit nás tímto štítem. Před Bohem a anděly jsme si všichni rovni, všichni si zasloužíme ochranu, všichni máme nárok na péči a lásku; a nezáleží na tom, co dobrého nebo zlého si o nás ostatní myslí. Když se na někoho zadívám, opravdu vidím kolem něho ten štít; je to jako energetické pole. Strážný anděl hlídá vaše tělo i vaši duši. Byl vám přidělen ještě dříve, než jste byli počati, a když jste potom rostli v matčině lůně, byl stále s vámi. Chránil vás, když jste se narodili a rostli, a neopouští vás ani na okamžik. Je s vámi, když spíte, když jste v koupelně, neopouští vás ani na chvíli – nikdy nejste sami. I v okamžiku smrti vám bude strážný anděl po boku, aby vám pomohl přejít do jiného světa…Lidské bytosti jsou mnohem víc než pouhé tělo, a jakmile si to uvědomíte, jakmile uvěříte, že máte duši, obnoví se i vaše spojení s anděly.

Lorna Byrne, moderní irská mystička, od nejútlejšího věku vídala anděly a hovořila s nimi. Nyní poklidně žije na irském venkově. V knize Andělé v mých vlasech, která je strhující kronikou jejího neuvěřitelného životního příběhu, poprvé otevřeně hovoří o svých zážitcích.
Autorka živě líčí své dětství v Irsku, hledání práce v Dublinu i manželství s mužem svých snů. Lornin příběh se okamžitě stal bestsellerem. Poskytuje čtenáři jedinečný pohled na andělské pomocníky, kteří nás neustále obklopují a pouze čekají na naši prosbu o pomoc. Jak sama Lorna říká: „Stačí jen je požádat.“

Ukázka z knihy:


…Když mi byly dva roky, doktor řekl mé mamince, že jsem „retardovaná“: Už když jsem byla miminko, si matka všímala, že přebývám jaksi ve svém vlastním světě. Dokonce se pamatuju, jak jsem ležela v postýlce – vlastně to byl velký koš – a nade mnou se nakláněla maminka. Kolem ní jsem viděla nádherná, zářivá stvořeníčka ve všech barvách, co jich jen má duha; byla mnohem větší než já, ale menší než maminka – byla velká asi jako tříleté děti. Tato stvoření poletovala ve vzduchu jako peříčka a pamatuju se, že jsem se po nich natahovala, abych si na ně sáhla, ale že se mi to nikdy nepodařilo. Ty bytůstky, které vydávaly krásné světlo, mě fascinovaly. V té době jsem si ovšem neuvědomovala, že vidím něco, co ostatní lidé nevidí; teprve mnohem později jsem se dozvěděla, že těm stvořením se říká andělé. Jak měsíce ubíhaly, maminka si začala všímat, že se skoro vždycky upřeně dívám někam jinam, i když se všemi způsoby snažila upoutat mou pozornost. A já jsem opravdu byla jakoby jinde: byla jsem někde mimo, s těmi andělíčky, dívala jsem se na ně, s nimi jsem si hrála a povídala. Byla jsem jako očarovaná….

…Andělů jsou miliony a miliony – není možné je spočítat, asi jako sněhové vločky – ale mnozí nemají žádný úkol. Ze všech sil se snaží pomáhat, ale málokdy se jim podaří proniknout k lidem. Jen si to představte, že všude kolem nás poletují miliony andělů bez zaměstnání! Nemají co dělat, protože skoro všichni lidé těžce pracují, aby se jakžtakž protloukli životem, a vůbec si neuvědomují, že tito andělé jsou tu proto, aby jim pomáhali, a že jsou úplně všude.

Bůh si přeje, abychom byli šťastní a radovali se ze života, a proto nám poslal anděly na pomoc. Máme kolem sebe tolik duchovních pomocníků, kteří čekají na náš pokyn, a někteří z nás o tu pomoc také požádají, ale víc je takových, kteří to neudělají. Andělé chodí vedle nás a říkají nám, že jsou tady, ale my je neslyšíme, protože je slyšet nechceme. Jsme přesvědčeni, že všechno dokážeme sami. Zapomněli jsme, že máme duši, a uvěřili jsme, že jsme jen maso a kosti. Věříme, že nic jiného už neexistuje – žádný posmrtný život, žádný Bůh, žádní andělé. Není divu, že se z nás stali materialisté a egocentrici. Lidské bytosti jsou mnohem víc než pouhé tělo, a jakmile si toto uvědomí, jakmile uvěří, že mají duši, obnoví se i jejich spojení s anděly.

I v této chvíli, kdy sedíte a čtete tyto řádky – a nesejde na tom, jestli tomu věříte, nebo ne – máte vedle sebe anděla. Je to váš strážný anděl, který vás nikdy neopouští. Každý z nás dostal dar, jakýsi štít ze světelné energie. Součástí úkolu strážných andělů je chránit nás tímto štítem. Před Bohem a anděly jsme si všichni rovni, všichni si zasloužíme ochranu, všichni máme nárok na péči a lásku, a nezáleží na tom, co dobrého nebo zlého si o nás ostatní myslí. Když se na někoho zadívám, opravdu vidím kolem něho ten štít; je to jako energetické pole.

Strážný anděl hlídá vaše tělo i vaši duši. Byl vám přidělen ještě dříve, než jste byli počati, a když jste potom rostli v matčině lůně, byl tam s vámi a v každém okamžiku vás chránil. Chránil vás, když jste se narodili a rostli a neopouští vás ani na okamžik. Je s vámi, když spíte, když jste v koupelně, neopouští vás ani na chvíli – nikdy nejste sami. A když umřeme, i tehdy je vám strážný anděl po boku, aby vám pomohl přejít do jiného světa. Váš strážný anděl dovoluje i jiným andělům, aby vstoupili do vašeho života a pomáhali vám s rozličnými úkoly. Těmto andělům, kteří přicházejí a odcházejí podle toho, jak je potřebujeme, říkám učitelé.

Možná vám přijde zatěžko tomu uvěřit; pokud nevěříte, měli byste se sami sebe ptát, co je zdrojem vaší skepse. Pokud jste cyničtí, pátrejte po důvodu svého cynismu. Copak můžete něco ztratit, když se otevřete vůči svému duchovnímu já a poučíte se o své duši? Poproste anděly, aby vám pomohli. Andělé jsou báječní učitelé….

 


 

Milí moji,

tahle kniha určitě stojí za přečtení. Vnese do Všeho života světlo a naději.Někde v hloubi duše to všichni víme, že máme svého strážného anděla.

Je čas navázat s ním vědomý kontakt …

A já vám z celého srdce přeji ať se Vám to podaří co nejdříve.

S láskou,

Sofie


Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *