Co je přítomný okamžik?

Někteří autoři nám radí, abychom žili pouze v přítomném okamžiku a nezabývali se minulostí ani budoucností. Mají pravdu jen do určité míry. Žít jen ve vzpomínkách nebo ať již v nadějích či obavách z budoucnosti není jistě správné. Nepoučit se z minulosti, zejména pokud její následky sahají až do přítomnosti nebo nezabezpečovat rozumným způsobem svoji budoucnost rozhodně není také dobré. Zabývat se jen dneškem by se rovněž mohlo chápat jen jako jíst, když mám hlad a podobně.

Takto chápaná minulost, budoucnost, ale i přítomnost není ničím jiným než životem v mysli a v egu a nikoliv životem v přítomném okamžiku. Ten není časem, ale věčným „právě teď“, námi samými. To, co si uvědomuje minulost, přítomnost a budoucnost se samo nachází mimo čas a změny, které přináší. Je stále přítomné a neměnné.
Právě proto může pozorovat průběh času a veškeré změny. Přítomný okamžik není nic jiného než my sami, věčně právě přítomné vědomí Já jsem. Žít v přítomném okamžiku, znamená žít vědomě v tomto vědomí. Když se nám uvedené uvědomění zdaří, rázem jsme v oblasti mimo čas ve věčném teď.

Jsme-li v tomto vědomí, ať myslíme na minulost či budoucnost nebo se zabýváme tím, co se právě děje, žijeme v přítomném okamžiku. Pouhé zabývání se tím, co se právě děje, životem v přítomném okamžiku není. Může být dokonce tím nejhrubším smyslovým materialismem.

Pokud se pohroužíme do čehokoliv v čase se ztrátou vědomí sebe, je jedno, jestli se tak stane do minulosti, přítomnosti či budoucnosti: ani v jediném případě nežijeme přítomný okamžik sami sebe.

Jiří Vacek, z knihy Jak jsem hledal Boha, 8. díl