Myšlenka na dnešní den

Nebezpečí toho, když se vše bere jako samozřejmost.

Nezáleží na tom, jestli se jedná o něco dobrého nebo špatného, nic by se nemělo brát za samozřejmé. Pokud někdo bere jako samozřejmost to dobré, pak to z povahy věci vlastně zahodí. Když někdo bere to dobré jako samozřejmost, po nějakém čase se ocitne bez toho. Pokud někdo bere za samozřejmost to špatné, pak se po nějakém čase ocitne ve velkém nepořádku, protože z povahy věci to, co je špatné, se samo rozrůstá a jestliže se s tím nic nedělá, po čase může být už příliš pozdě a může z toho vzejít strašný výsledek. Díváme-li se na to z duchovního hlediska, pak vidíme, že jestliže se duše bere za samozřejmost, těžko ji vůbec poznáme, vlastně je to nemožné.

Ale jestliže se falešné ego bere za samozřejmost, získá takové kořeny a sílu, že budeme v jeho sevření, což znamená peklo. Lidská povaha má tendenci brát věci za samozřejmé. Co se stane duchovně, pokud se tento postoj neeliminuje? Časem si mysl začne myslet, že získáním duchovních znalostí zná všechno, dokonce Boha. A potom člověk začne brát za samozřejmé nejen poznání, ale dokonce i Boha a pak postupně začne růst neúcta, která pozvolna přejde v negativitu a pak v hněv, aroganci a pýchu, krůček po krůčku. A za nějaký čas přijde situace, kdy si člověk ani nevšimne, že už dávno sešel z cesty a vztah s Bohem se stal jako manželství, ve kterém je žena stále frustrovaná a hádavá, kritizující, dožadující se a když se žena takto chová, tak jí i nejvíce milující manžel řekne sbohem a musí to tak udělat. Takže vděčnost, radost, oslava nejsou jen nejvyššími pozitivními vlastnostmi mysli, ale jsou ve skutečnosti vědomím, že je zde Boží milost a láska a vzácnost života. Je to také prostor srdce a ti, kdo jsou skutečně v srdci a žijí podle srdce, neberou nikdy nic za samozřejmé, všeho si cení, protože otevřené srdce je zároveň vděčné srdce a srdce je vždy vděčné, protože jen srdce má schopnost vše přeměnit v dar, požehnání a nakonec dosáhnout nejvyššího cíle.

Paramahamsa Sri Swami Vishwananda