Chybějící láska

Proč lidé postrádají ponětí o tom, co je láska? Protože láska je světlo. Láska nic nepožaduje, ačkoli je rozhodující. Láska nežádá, ale dává. Láska je pochopení a odpuštění. Láska je taková, že může vycházet s lidským egem, ale lidské ego s láskou ne! A to je zásadní fakt! Lidské ego bude lásku využívat, bude samo sebe odívat jako lásku, bude lásku oslavovat, psát básně a romány a natáčet filmy, ale nikdy do lásky nevstoupí, neobětuje sebe pro lásku, protože lidské ego je ve svém základu nevědomé, ale láska, pravá láska, je po celý čas bdělá a vědomá.

Lidské ego netoleruje, neodpouští, vždy žádá a jakmile není něco dle jeho plánu a očekávání, obrací se do negativity a nepřátelství. Ego chce dát lásku na první místo, ale pouze pro svůj vlastní účel a ne proto, aby se samo odevzdalo. Co znamená odevzdat ego lásce, obětovat ego pro lásku? Nejedná se o nic velkého, pokud jde o každodenní čin, kdy volíme lásku před egem a když je běžná láska standardem a ne ego. Láska má stejné měřítko pro všechny a ego má dle svých preferencí měřítka různá.

Ve vztahu lásku budujeme a skrze ni budujeme vztah. Lidé si ale myslí, že se ve vztazích sytíme láskou, dokud ji nevyčerpáme a poté hledáme jiný zdroj. Skutečný zdroj je uvnitř. Láska začíná u nás, v nitru – poskytnutím prostoru pro lásku, zaměřením se na lásku, rozhodnutím se pro lásku.

Není to tak snadné, jak se zdá. Pokud by tomu tak bylo, pak by všichni lidé žili šťastně a v lásce. Láska je naším pravým centrem, naším skutečným životem. Ego ne. Ego má jiné funkce a tím je cesta do pekla, pokud se rozhodneme, že ego je naším středobodem a skutečnou podstatou. Láska je světlo a žít v ní je obtížné, ego je těžké a je snadné v něm žít. Láska je jemná, láska šeptá; ego je hrubé a křičí. Dává iluzorní pocit nadřazenosti, že je vnější svět světem ega. Ale realita je nad tím, výše než toto, a tou je pravda. Co je dočasné, je prostě to: PŘECHODNÉ, POMÍJIVÉ. A co je pravdou, je pravdou a co je láskou, je láskou: oni nás nepotřebují, my potřebujeme je. Proto je může dosáhnout pouze pokora. Pokora znamená být si vědom dramatu ega a her a mít nad tím kontrolu.

Pokora též znamená akceptování něčeho, co je v každém smyslu a každým způsobem větší než my. Jak může člověk dosáhnout Boha, vrcholné nadřazenosti lásky, pokud se k ní nepozvedne? A toto pozvednutí znamená přijetí skutečnosti, že je zde něco vyššího a mnohem většího než my. Abychom pak později nezjistili, že nám chybí láska, neměli bychom ji opomíjet. A postrádat lásku znamená postrádat vše a selhání, i přesto že jsme si podmanili celý vnější svět. Každý den bychom měli poznávat lásku lépe a hlouběji. To znamená zaměřit naši mysl na Boha, na lásku. Hledání a nacházení Jeho ve všem a v každé situaci. Zde si lidé myslí, že by všichni měli být blažení z hledání a nalezení Boha a lásky v každém a ve všem. Nejedná se o poezii, jde o žití života samotného. To znamená, že Bůh a láska přicházejí oděni neočekávanými způsoby. Tím se myslí, že TO NENÍ O TOM, CO DĚLAJÍ NEBO NEDĚLAJÍ OSTATNÍ, NEBO ČÍM JSOU A NEBO NEJSOU OSTATNÍ. JE TO O TOM, CO KONÁM JÁ A KÝM JSEM JÁ.

Ano, láska je opravdu světlo, nicméně láska je nejmocnější. A láska je pro ty, kdo jsou pro lásku. Pozvání platí pro každého. Dle libosti, pak si užijte opravdové dobrodružství lásky, kterým je vaše pravé Já.

—Paramahamsa Vishwananda (z původního tweetu z 21. září 2017, Twitter.com/Vishwananda)

http://www.140plus.co/tweets/u/20333


Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *