O pokojné mysli

Milí přátelé,

před 27 lety jsem dostala pozvání na historicky 1. adventní charitativní koncert Harmonie do Smetanovy síně Obecného domu. Program byl tvořen úryvky ze světového operního repertoáru, vánočními písněmi a koledami v podání sólistů zvučných jmen jako je Peter Dvorský, Eva Urbanová a Dagmar Pecková. Věřte, že se mi při poslechu té krásy v podání této trojice až tajil dech, ale přesto se pro mne vrcholem večera stal přednes pana Radoslava Lukavského. Do té doby jsem ani netušila, že Johann Sebastian Bach byl i básník, nejen bohem posvěcený hudební skladatel. V jeho hudbě, ale i v myšlenkách je obrovská hloubka a v podání umělce a milovníka moudrosti a poznání pana Radoslava Lukavského to byl zcela nezapomenutelný zážitek otevírající srdce a duši.
Jeho otisk v sobě stále uchovávám a onen až nebeský prožitek si v adventním čase rok co rok připomínám díky live CD nahrávce, která při koncertu vznikla. Nenašla jsem ji nikde na Youtube, a tak vám s láskou nabízím alespoň ta moudrá a stále živá slova. Kéž vás osloví v hloubi duše tak jako mne! A pokud jste milovníci hudby, pusťte si k jejich čtení Bachovu Houslovou sonátu č.1. g moll, Adagio. Krásný zážitek!

Přeji vám pokojný čas vánoční.

Sofie

 

O pokojné mysli

Mám v sobě mír a jas;
ať jiný má své roupy,
mou mysl pokojnou
si sotva někdo koupí.
Já nejsem velký pán,
ba, chudý jsem až dost,
a přesto nalézám
dost látky pro radost.

Čím bych se vychloubal?
Jen blázen zvonkem zvučí.
Jsem raděj stranou, sám;
jen zbabělí psi skučí.
Já jenom svého dbám
a růže nechám kvést;
i když jsou pouhý květ,
co v kráse štěstí jest!

Je hlavní touhou mou
své touhy umět řídit.
Mám dost, když nemám hlad;
nač po marném se pídit?
Kdo takhle umí žít,
už tu se dobře má;
a pak ho čeká ráj
a věčnost blažená.

V míru se svou vlastní duší
jak je krásné v světě žít!
Kdo však zná jen co svět dává,
neví, co je radost pravá,
chudý je i jeho cit.

Vy lidé, co se pachtíte
jen po tom, co má svět
a pro mamon
jste samý shon,
jenž duši nechá hladovět:
jak ubohá je vaše naděje,
že vám to k štěstí přispěje!
Je bloud, kdo hmotné blaho shání:
co získá, neblaží ho ani;
když blaží, je to pouhé zdání,
pomine dřív než páry ranní.

Kdo hledá světské poklady,
je jako z bláta dům, co nemá základy.
Bohatství málo užiješ,
když, třebas dal sto zámků na poklad,
se celé noci musíš
před zlodějíčky bát.
Sláva, jmění, slast –
to je zboží světa přeludné a vnější;
je nekonečně blaženější,
kdo nedá tím se zmást.

Lesk, pýcha světa se vším všudy
mou duši málo pokouší.
Ten příchuť ráje okouší,
kdo v duši bohat, ač je chudý.

Zlé už je dost
mít spoustu marných statků
a vidět v tom svou ctnost,
je střádat na hromádku.
Však mnohem horší je,
když člověk tím se zotročiti dá.
A když ta radost,
kterou ukojil svou žádost,
už se mu mrzí,
jak už to tak nese čas,
on po jiných se pachtí zas.

Kdo v hloubku nitra se ponoří,
plamenem marným nehoří
a slyší v sobě boží hlas;
v něm dojde potěšení,
a tomu konce není.

Jak mušle perlová jen v záři slunka svěží
se otevírá a zjeví poklad svůj,
ty o poklady stůj,
co na dně duše leží.
Jen otevři se nebi vstříc
a najdeš perlu pravou,
že krása celé země
vedle ní je polní travou.

Raduj se, duše má, nade vším, co Bůh ti dá…
Pátrat v hloubkách toho světa,
to je marnost ješitná;
pouze tomu štěstí vzkvétá,
kdo je v sobě najít zná.
Raduj se duše má,
nade vším, co Bůh ti dá.

Člověk šlechetný je mušle perlová;
sám v sobě poklad má
a na zlato, pocty, řády
hledí jak na marný krám.
Třeba nemám statky tady,
zato v Bohu domov mám.
Nač mi je za mění štvát se,
za špinavým penízem?
A čím tady holedbat se?
Tohle všechno pohřbí zem!
Kdo by chtěl mít ptačí křídla?
Já mám tady na svém dost.
Toužím do rajského sídla,
jen v tom je má blaženost.
Nespoléhám na přátele,
s těma bych to v nouzi chyt!
To bych mohl stejně směle
taky vítr sít a žít.
Chtít se nořit do rozkoší,
to je příliš drahá slast:
na to nemám kůži hroší,
strachy bych se musel třást.
Neb je dána všemu míra:
co začne, to skončí zas;
jeden živ – a druhý zmírá.
Časem zajde vše, i čas.

Rajský míre pokojných!
Kdo se tobě oddá duší,
zlého nic jej nenaruší,
žádný stín a žal a hřích.
Božský míre pokojných,
tebou chudý bohatne,
má, co mnohý z knížat ne.
Kéž jsi úděl všech dnů mých!

Johann Sebastian Bach

Přeložil Václav Renč