Není nic, než láska a strachování se o lásku

Málokdo z nás si naplno uvědomuje
sílu dvou protichůdných tendencí
v našem nitru
Touhu po lásce
a strach, že o lásku přijdeme
…

Láska se v našem životě objevuje
v mnoha podobách
Na samém počátku je to
něžná bezbřehost splývání
miminka s matkou
Pak něžná i vášnivá láska
batolete k mámě
Vztah malého dítěte k tátovi, ideálně
naplněný vřelostí, humorem a akcí
Přátelské spojenectví i přetlačování
se sourozenci
Naši dětští kamarádi ze sousedství
Adrenalinové lásky teenagerů
První vztahy mladých dospělých
a první těžká dilemata
… a tím znovu obnovený
tah k přátelům z dětství a dospívání
Postupně se měnící vztah s rodiči,
– pokojná integrace postav rodičů do svého
životního příběhu, bez přehnané fixace
Dospělé partnerské vztahy a přátelství
založené na bezpečí a plynutí stejnosti
nebo oceňování rozdílnosti
Hmatatelně pociťovaný prožitek lásky
k sobě i většině lidí,
ať už je známe blíže či jen procházejí „kolem“
…
Je to skutečně proces
podobný zrození a dospívání řeky
Od malého pramínku,
přes divoký, skotačivý proud,
až k širému a klidnému plynutí
…
V přírodě, ani v lidské zkušenosti
se nestává,
aby se pramínek na pěti metrech
stal veletokem
Jedna etapa vyplývá z druhé
Pokud nedojde ke splynutí matky s dítětem,
musí se toho splynutí
nějakým náhradním způsobem
(nejlépe vědomě v terapii)
odehrát jinde
Pokud rodina dítě láskyplně nepřijala,
musí se podobný proces
(třeba na půdě nějakého
přátelského společenství)
odehrát mimo rodinu,
ať už v dospívání nebo v dospělosti
…
Naše potřeby citového bezpečí
musejí být vrchovatě naplněny,
abychom mohli přijmout sami sebe
a při prožívání vztahů
se mohli otevřít prožívání,
namísto křečovité snahy vyhovět
a tím si udržet lásku
…
Dokud se ve světě necítíme citově v bezpečí,
nedokážeme si plně vychutnat
dokonce ani relativně bezpečné
vztahy s přáteli,
natož výhodami i riziky nabité
partnerské vztahy
…
Pokud jsem nebyl citově uspokojen v dětství
a ani v dospělosti jsem dostatečně
nepracoval na sebepřijetí a pocitu bezpečí,
chovám se i v přátelských vztazích tak,
jak si myslím, že je přiměřené situaci
– abych nepřišel o kamarádovu náklonnost
anebo se zalíbil novému známému
Snažím se zalíbit anebo alespoň
nezklamat nebo neztrapnit
a nedokážu si okamžiky blízkosti
užít a vychutnat
Neumím se příteli dlouze zadívat do očí,
krásně spočinout v objetí
Má spojení jsou prchavá, nezůstane po nich
žádný dojem
Snad jen úleva, že jsem vše přestál
…
Jakmile se náš pramínek začne rozšiřovat,
napětí v našem těle a srdci uvolňovat,
může se stát, že najednou budeme
své přátele objímat tak často,
až se tomu budou, laskavě, smát
Že se zadíváme do očí i skoro cizímu člověku
Protože láska, to je především
naše vlastní schopnost cítit
…
V určitém bodě se pak může začít
otevírat lásce i náš partner
a i on se bude s druhými více objímat
…a v našem životě se tím může objevit
další zkouška toho,
jak citově bezpeční už opravdu jsme
…
V každém okamžiku si položte otázku:
Rozšiřuji teď svůj pramínek
nebo ho zužuji?
Někdy přichází kontrakce a zúžení
už jen návykově
a stačí jen připomenout si,
že jediné, na čem záleží,
je dovolit svému srdci cítit
Všechno ostatní je návyk
na strachování se o lásku

Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz