Dvouplamen

 

Blanka Chakoshpour

Ráda bych na úvod uvedla, že se v oblasti duchovního a osobního rozvoje pohybuji opravdu dlouho. Tak dlouho, že jsem již upustila od terapií a kurzů. Co jsem viděla a zažila, jaké světy existují, jaké energie okolo a s námi tancují, nelze bezpečně ventilovat, aniž by nehrozilo, že na mě zavolají Chocholouška 🙂

Tím chci říci, že existují věci/světy, o kterých nemá obyčejný smrtelník nejmenší tušení a právě ten je snadnou obětí pro mystifikace typu dvouplamen apod., které se hojně šíří internetem jako nechutný plevel původně docela pěknou a udržovanou zahrádkou.

Dvouplamen, jak je často prezentován údajným channelingem (kdy evidentně dotyčný absolutně netuší kam se napojuje a nebo ví a o to je to horší – pro něj) NENÍ JEDNA DUŠE ROZPOLCENA VEDVÍ. A už vůbec se nejedná o Vaši polovinu, se kterou se po setkání stanete celistvými a už vůbec není pravdou bullshit typu „až se spolu potkáte, jedná se o poslední život na Zemi a společně vzestoupíte do výšin nebeských“. Omlouvám se za sarkasmus, anebo vlastně ne, protože už dlouho se mi při zmiňovaném tématu zvedá žaludek. Myslíte to vážně??? Opravdu věříte, že by Bůh/Zdroj stvořil duši a nechal ji rozpůlit, trpět a pak se po věcích věků vrátit k sobě??? A nesmím zapomenout na tzv. znaky dvouplamenů, ad jedna, ad dva až dvacet, podle kterých údajný dvouplamen zaručeně poznáte. Nebo perlička typu, dvouplameni nemají společnou karmu.

Dlouho tu nebyla tak dokonalá past na lidskou hloupost a vědomí.

Lidé se opět nechali nachytat a odvést daleko od Pravdy.

A dříve než mě ukamenujete, přečtěte si prosím zbytek článku.

Takže za prvé:

Téměř každý uvnitř sebe cítí, vnímá pocit oddělenosti, samoty, někdy hlubokého neuchopitelného smutku, který nás vede k tomu hledat naplnění v druhém člověku. Myslíme si, že až potkáme toho pravého/tu pravou, budeme celistvými. Nic není vzdálenější pravdě. Tu údajnou druhou polovinu, kterou všichni hledáme a toužíme po ní, nenajdeme na Zemi, ani ve hmotě. Je na druhé straně. Je u Boha. Je to Zdroj, ke kterému se toužíme vrátit, jako ztracené dítě k milovanému otci. Hledáme a stále vnitřně podvědomě toužíme vrátit se Domů. Naše doma nám může částečně evokovat druhá osoba (o tom si povíme více příště), ale NIKDY nám nemůže zcela nahradit pocit jednoty a splynutí, který známe z doby před narozením či po přechodu na druhý břeh.

Za druhé:

Každého, koho ve svém životě potkáte byť jen na okamžik nebo celý život, včetně rodinného kruhu, znáte z minulých životů. Jako duše se dávno znáte! Všichni. Do jednoho.

Iluze, kterou „existence dvouplamene“ je, se vaše ego velmi rádo chytí a podpoří Vás v ní. Na základě těchto deziluzí se rozpadl nejeden partnerský vztah. Používajíc výmluvy typu „on/ona je můj dvouplamen, osudový vztah, pro který musím všechno opustit“ opouštíte rodiny, partnery, své hodnoty, sebe samé, abyste se honili za chimérou. To, co ale nevidíte, nebo odmítáte vidět je, že co Vás hlavně k protějšku přitahuje je karma, chtíč, závislost na dramatu a ano, občas za to může i absence svědomí a hodnot.

Téma je mnohem hlubší než vypadá. Souvisí i s naším nastavením, kdy nejsme-li ve vztahu spokojeni, hledáme únik, nechce se nám přinášet oběti, chceme mít vše snadné, na zlatém podnose, jsme líní. Utíkáme k duchovnu. Schováváme se za meditace, užíváme áju, bubnujeme, vzýváme toho a toho. A z původně docela hezkého záměru se stává fraška a duc-hovno. Doma bordel a my na tanečku v ženském kruhu.

Ale zpět k partnerskému vztahu. Nejste-li v něm spokojeni, nevymlouvejte se, neutíkejte, vyhrňte si rukávy a dejte se do práce. Na výmluvách pravý vztah nepostavíte. Opravdu ne. KAŽDÝ VZTAH, KDE OBA CHTĚJÍ, SE DÁ ZACHRÁNIT. ZMĚNIT. POSUNOUT. Každý!

Celým tímto povídáním nechci samozřejmě říci, že si nemůžete s druhým připadat blízcí, propojení apod. Z obecného hlediska zamilovanost pracuje bez ohledu na nás. A z toho karmického je jí za potřebí, abyste byli s konkrétními lidmi svedeni dohromady. Je to ale jen chemie. Nemá s láskou nic společného. Neutíkejte za ní hned, jak se objeví a nenechte se polapit náhlým vzplanutím. Počkejte.

Láska jako taková je především rozhodnutí.

Rozhodnutí milovat druhého přes všechny jeho (i Vaše) nedostatky, stát při něm a denně tvořit Váš malý svět. Vaše vlastní nebe na zemi.

Nebo ne?

Nemusíte se mnou souhlasit.

Ve skutečnosti nechci, abyste souhlasili.

Zeptejte se svého srdce, svědomí a zdravého selského rozumu, kde je pravda.

S láskou,

B.

Více zde:  Blanka Chakoshpour