Kam se poděl smích?

 

Všímáte si ještě někdy,
jak moc se děti spolu nasmějí?
Anebo náctiletí…
Skupinka výrostků anebo slečen
v tramvaji
Jak hledají, čemu se zasmát
a čím rozesmát kamarády
Kam se to později poděje?
Kdo to z nás vysaje?
Leží někde za městem podivně
se otřásající skládka, kde
ve vrstvách hnijí a kamení salvy
i trylky našeho dětského smíchu?
…
My lidi se smějeme, když jsme uvolnění
anebo… když přepětí už vyhodilo pojistky,
smutní akrobati si pomalovali obličeje
a v saltech hysterického smíchu se nás
jakýsi sebezáchovný mechanismus
snaží uvolnit, skoro proti naší vůli
…
Jak jsme se dostali do takového napětí?
Je to pokaždé stejné
Strach, stud, pocity viny, že jsem špatný
Rostou nenápadně v dětství
na malých věcech, skládají se
Tu se na nás utrhne přetížená máma,
tu špatně naložený táta
Hodně osobní věty: TY JSI,
TY NEJSI, TY NIKDY NEBUDEŠ,
TY VŽDYCKY BUDEŠ
A nikdo už nám pak neřekne:
Promiň, je to o mně, ne o tobě,
ty jsi v pořádku
…
Kdesi v bubnu automatické pračky
dětské duše se ty věty chaoticky
převracejí, mísí a vznikají nové
Opravdu jsem špatný?
Ne, vy jste zlí!
Ale táta mi koupil hračku, není zlý.
Máma se o mně stará, není zlá.
Tak kdo je zlý?
Asi jsem to opravdu já.
Ale ne! Zlobím se.
Ale jak můžu, když mi máma čte
a táta mě vezme na kolo?
…
Rodinná logika:
Mně je špatně či já se zlobím,
protože TY (něco)…
se nám zažere do těla
A máma, táta se zlobí často
…
Asi jsem opravdu špatný
Musím se snažit
A taky se moc nesmát
„Já jsem to neudělal schválně, tati!“
„Tak proč se směješ?“
Anebo „Ty se budeš ještě smát?“
Anebo „Tobě se to směje, o nic
se nestaráš.“
…
S jinými dětmi a kamarády
je mi líp, směju se,
v pubertě dokonce revoltuju
a špatní jsou oni, rodiče (!),
Ale v dospělosti se to všechno
v partnerském vztahu vrátí
Zase s někým žiju, potkávám se
u snídaně, zase mi někdo koupí
dárek, jde se mnou na kolo
Máma a táta jsou v partnerovi zpátky
…
Všechno to ožívá
Musím se snažit nebýt špatný,
ale často se zlobím
a pak si to zase vymlouvám…
Automatická pračka si mě
přehazuje shora dolů, ždímá
…
Jsem pod tlakem
Tlačím na sebe, abych byl lepší
Tlačím na sebe, abych se nezlobil
Občas tlačím na partnera
a pak zase na sebe
…
Tlak, tlak
Toužím si někam odskočit
a cítit se lépe
Hystericky, nárazovou vlnou
se uvolnit, jen někdy smíchem
– v tomhle stavu je totiž dost těžké
pěstovat si veselé kamarády
A tak se častěji pokusím uvolnit
v náruči milence nebo milenky
či nějakým jiným výbojem
nebo útěkem
…
My ale nepotřebujeme velké výboje,
nepotřebujeme se uvolňovat
rázovými vlnami cest kolem světa,
opíjením se, silovým nakupováním
ani rázným rozchodem
A nepotřebujeme se ani svírat,
makat a dokazovat druhým,
jak jsme dobří a jde nám o jejich blaho
…
Potřebujeme jen hledat cesty,
jak vnímat, že jsme v pořádku
Hledat důvody pro uvolnění
a smích