Toužící žena, vyhýbavý muž; toužící muž, vyhýbavá žena

Málo se ví, že ve vztahu se často sejdou
dva lidé s rozdílným přístupem
k prožívání citového pouta
Psychologie zná pojmy
úzkostná vazba a vyhýbavá vazba

Oba tyto typy základního nastavení
jsou utvářeny už v raném dětství
Mohou sice během života kolísat
vlivem životních zkušeností,
ale v zásadě se nemění
(pokud člověk na změně
vědomě nepracuje)

Člověk s úzkostnou vazbou
v dětství zažil mnoho chvil
slastného splývání s mámou
Ví, jak je tělesná a citová blízkost krásná
a přestože matka nedokázala
svému dítěti zajistit stabilní blízkost
a její výpadky dítě velmi bolely,
dokázalo si až do dospělosti zachovat
touhu po splývání, po blízkosti

Pokud bylo máminy uklidňující
a vyživující blízkosti velmi málo,
výpadky byly velmi časté, anebo byla
blízkost s mámou z nějakého důvodu
velmi nepříjemná, může se stát,
že z vědomí člověka
touha po těsné blízkosti s druhým člověkem
zmizí

Dokáže ji pak pocítit jen nakrátko
po dobu zamilování
Po odeznění euforické reakce
znovu nastoupí jeho program
a tento člověk začíná vzdálenost
mezi sebou a partnerem zvětšovat
Musí – blízkost se pro něj stala synonymem
čehosi zneklidňujícího, dokonce cizího
„Vzdálenost“ udržuje malým tělesným kontaktem,
odosobněným prožíváním sexu,
pauzami mezi setkáními, odmítá
mluvit o osobních tématech a podobně

To jeho (často „úzkostný“, tedy toužící)
partner
po úzkém kontaktu bolestně touží
Potřebuje doteky, pohledy do očí,
ujišťování o lásce
Když cítí neklid, hněv nebo úzkost
uklidňuje se pokusy o navázání vazby
– snaží se o problému mluvit
a nechápe, že jeho partner se uklidňuje
nemluvením a odstupem

Způsob, jakým tito dva překonávají stres
a tlaky vztahu
je tedy zcela protikladný

To, že je toužící partner ochotný,
ba lačný, mluvit, ale neznamená, že usiluje
o konstruktivní řešení
Je často hnán jen svou úzkostí,
svou neuspokojenou potřebou
a touží po rozhřešení a ujištění
Bez nich se neumí utišit

Touží se přiblížit, jinak trpí
Jeho vyhýbavý partner se touží vzdálit,
jinak trpí

Tyto neflexibilní strategie přežití
jsou naplno zapnuty jen dokud trvá stres
Po odeznění stresu je i vyhýbavý partner
schopen se přiblížit, byť většinou ne v intenzitě,
po které touží jeho partner
Problém bohužel je, že toužící partner
časem vytvoří ve vztahu nikdy nekončící
pocit tlaku (ať už je jeho nárokování
silové nebo má spíš mučednickou fasádu)

Vyhýbavý zase ve snaze zdůvodnit si
svou jistou nekompetenci, pokud jde o blízkost,
časem vymyslí myriádu způsobů, jak si
partnera držet od těla, např. workoholismem,
zdůrazňováním praktické roviny soužití,
kritikou partnera za nedostatky v provozu
domácnosti, poukazováním na jeho závislost
a podobně

Tito dva potřebují přestat ztrácet čas
zaměřováním se na partnerovy nedostatky
Potřebují si naplno uvědomit své dětské programy
– ať už zvýšenou závislost či nezávislost –
a pracovat na hledání průniků

Ona (pokud je například ona tou toužící)
se musí naučit dát mu všechen prostor,
který on potřebuje, aby si dobil baterky,
aby pominul pocit tlaku, který u něj často vytváří
i jen pouhý dotek či pohled do očí
Zároveň potřebuje pracovat na uzdravení,
dosycení svých raných zranění z dětství

On (pokud je tím vyhýbavým)
se musí pokusit dát partnerce „na sebe návod“
a hledat způsoby, jak emoční seberegulací
uvolňovat tlak, který v něm stále vzniká
Hlubší práce na jeho vlastních raných zraněních
je v jeho případě méně přímočará, ale i lidé
s touto vazbou jsou schopni hlubinnou prací
na sobě dospět k potěšení z blízkého kontaktu

Každý moment věnovaný utápění se
v emocích nebo odstřiháváním se od citů
je ztracený
Každý okamžik věnovaný odkrývání pravdy
a hledání řešení
je požehnáním

Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz


Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *