Proč je pro toužícího vyhýbavý tak aktraktivní a proč vyhýbavý nemůže odolat toužícímu

Většina energie partnerů ve vztahu
se spotřebovává na jejich snahu
udržet si mezi sebou ideální vzdálenost
V poslední době jsem o tom už psala
například v článku Toužící žena, vyhýbavý muž
…

Typ vztahového chování si s sebou
většinou neseme už od útlého dětství
Byl počat v kaskádě doteků, pohledu a prožitků
vazby miminka a batolátka k mamince,
a lehce dotvarován vztahem k tatínkovi a
také pozorováním vztahu rodičů
To je směs, ze které je upečen náš typ
vztahové vazby, hlavní ingrediencí však
zřejmě zůstává nejranější vazba na mámu
…
Pokud se ve vztahu sejdou dva, z nichž
jeden má úzkostný (toužící) typ vazby
a druhý vyhýbavý typ vazby, je snaha
o zachování ideální blízkosti
neřešitelným problémem
…
Přemýšlela a zkoumala jsem, proč se tito dva
tak častou sejdou ve vztahu,
v naprosto frustrujícím (pro vyhýbavého) a
neuspokojivém až bolestném (pro toužícího)
…
Jak bolestné toužení, tak vyhýbavost ve vztahu
jsou kategorie NEJISTÉ VZTAHOVÉ VAZBY
a jsou důsledkem citové deprivace v dětství
(určitá vyhýbavost může sice vzniknout i později
v dětství naopak přílišnou a nepříjemnou blízkostí
rodičů, tento člověk však není cele vyhýbavcem,
má zachovánu touhu po blízkosti)
…
Čím větší deprivace v dětství, čím větší nejistota,
čím nepříjemnější pocity neopětované touhy,
tím vyhýbavější postoj k blízkosti vzniká
Vyhýbavá vztahová vazby je tudíž důsledkem
těžšího vztahového zranění,
než úzkostná (toužící) vazba
Zatímco jeden z nich má ještě zachovánu
přirozenou lidskou touhu po blízkosti,
druhý se blízkosti děsí
Chování v období zamilovanosti se nepočítá
– Vyhýbavému se vlivem euforie a hormonů
po určitou dobu podaří setřást okovy děsu z blízkosti
a může se projevovat dokonce jako ten, který pronásleduje
– Toužící (který byl už tolikrát zklamán, tolikrát strádal)
zase posílen štamprlí hormonů může „posílit“
a působit jako suverén, který si chce dát načas
…
Proč se tedy tito dva potkají ve vztahu?
„Sedne snad Toužící na lep“ převleku Vyhýbavého
a doufá, že potkal vřelého mazlíka?
Nechá se snad Vyhýbavý zmást převlekem Touživce
a věří, že potkal někoho tak skvěle nezávislého,
jako je on sám?
…
Pochybuji o tom
Po mnoha letech práce s regresemi a konstelacemi
jsem si jistá, že ve skutečnosti reagujeme
na reálnou rovinu prožívání druhého
Věřím, že si druhého většinou vybíráme
naprosto neomylně
…
V našem nitru funguje počítač s obrovskou
výpočetní kapacitou
Ten v každé chvíli ví, jaká je naše momentální
nejvyšší priorita
Ta odvisí od naší energetické úrovně
…
Pokud máme dost energie na to, projít novým
retraumatizačním cyklem a případně
dovršit a přepsat trauma z dětství,
potkáme se s kopií našeho rodiče a prožijeme
znovu svou deprivaci
Pokud připraveni nejsme, vybereme si partnera
na „oddechový čas“
Někoho, kdo naše zranění nebude dráždit
Jakmile se ovšem trochu sebereme,
dobijeme baterky, začneme se nudit
či nesmyslně vzplaneme pro někoho, kdo má
potenciál oživit naše zranění
…
Nahlédnout a přepsat trauma, to je podle mého,
největší motivací psychiky
Pokud na to schází energie, obdaruje nás
vhodnou kompenzací
…
Toužící člověk, který tedy má zachovánu schopnost
v hloubi duše toužit po své původní mamince,
okamžitě rozpozná v mikromimice Vyhýbavého
svou matku
V tom, jak přerušuje oční kontakt, jakým způsobem
se dotýká, jak jemně ucukne, jak se malinko
pootočí, aby splývání při objetí nebylo úplné,
jak se nadechne až po ukončení objetí…
Okamžitě po něm zatouží, protože v dětství nikdy
nepřestal doufat, že nakonec dokáže svou mámu získat
…
Vyhýbavý, který touhu po své skutečné mámě
pohřbil velice hluboko, tak, že ji skoro úplně
vymazal, už dokáže toužit jen po ideálu
Po někom, kdo je velmi rozdílný od jeho matky
A tím je jedině hladový Touživec
…
Ve skutečnosti touží oba po tom samém
V různé hloubce své osobnosti
touží, velmi silně, po mámě
Oba mají stejnou životní zkušenost,
někde v hloubce jsou „druhy v bolesti“
…
Toužící tu bolest v očích svého druha vidí
Někdy, když zrovna sám není oslepený svou trýzní,
mu jeho Vyhýbavý partner připadá tak bezbranný,
nevybavený slovy a gesty k vyjádření touhy,
němý, slepý a hluchý ke své hluboké potřebě
Neviňátko, kulhající ve svém lidství, oloupené
o slast intimity, děťátko, trpící (mylným) dojmem,
že se ho jeho máma skoro štítila, jak jinak,
když se k němu obracela zády a ucukávala
před jeho ručičkama, nožkama, kůží
…
Vyhýbavý zase ve svém partnerovi vnímá
měkkoučké teplo pokojů vystlaných
perskými koberci a sametem, vůni heřmánku,
teplo a blízkost, která mu chybí, která mu
tak bolestně chyběla, až se stala cizí a děsivou
A přesto… vábí, nikdy nemůže přestat vábit
…
Potkají se, zamilují se, vznášejí se, pak trpí
… až sem vše ovládá neúprosná logika věci
Co ale bude následovat dál, závisí
jen na nich
Na tom, na jakou úroveň vědomí budou schopni
se povznést, jak budou ochotni kutat v zasypaných
chodbách dolů v sobě,
jak se budou zajímat o vnitřní svět partnera,
jak budou ochotni poslouchat, učit se jeden
od druhého, jak budou schopni soucítit
a pracovat na sobě každý zvlášť
i hledat společnou půdu pro život
O tom zase jindy v samostatném článku

Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz