Moje i tvoje máma byly dobré mámy

 

Poslouchali jsme s dětmi cestou autem
audioknihu Bílý tesák
Máma Vlčice, mladá, krásná a silná
Táta Jednooký, zjizvený, zkušený bojovník
Dobrá máma v doupěti s vlčaty
A dobrý táta venku v divočině na lovu,
táta, který se stará a živí rodinu…

A pak zima, potravy stále míň a
houfek mláďat stále tenčí
Máma musí taky vyrazit na lov, aby se najedla
a měla dost potravy a síly pro obživu
a ochranu mláďat, a vlček už je v doupěti
jen s jedinou, malátnou, sestřičkou

A nakonec Jednooký zmizí úplně, sežrán
velkou kočkou Rysicí
Máma už teď loví celé dny, sestřička dožila
svůj krátký živůtek a vlček v doupěti
čeká na mámu, samojediný…
Jednou tak málem sám padl za oběť Rysici,
ale máma se včas vrátí a bez zavázání
dá svůj život všanc a vybojuje bitvu
proti strašnému nepříteli

Nakonec jsou spolu s mámou odchyceni indiány,
u kterých máma Vlčice vyrůstala
A máma se, i když „nemusí“, vzdá své svobody
a i svobody vlčkovy a vydá je oba lidem
Na milost či nemilost, protože je to v ní zakódováno
Je v ní zakódováno, že je zbytečné se vzpouzet
a že je tu vedle nesvobody a trestu i mnoho dobrého
– láska a jakési bezpečí, domov
Je to její program a je náhle spuštěn
Je dobrá máma?

Naše mámy nás tolik opouštěly…
Už v porodnici, mladé, nepoučené, neprůbojné
vůči velkým pánům doktorům
Pak je komunista poslal do práce a děti do jeslí
a prohlásil to za pokrok, za výdobytek,
za nový přírodní zákon a ony poslechly
Potom školka, mnohý manžel nebyl
tak dobrý zaopatřovatel jako Jednooký vlk
anebo žárlil na dítě… a znovu poslali mámu do práce
anebo prostě nebylo zbytí, potřebovala
zajistit obživu pro sebe i mláďata
Musela nechat „vlčka“ o samotě v doupěti,
dokonce ani ne tak úplně o samotě jako vlčí matka,
byla tu aspoň babička anebo ta školka

Každý má někde v hlubinách své duše
kousek nevraživosti, rudého hněvu nebo dokonce
vybělené nenávisti vůči své mámě
Měla tam být víc! Měla být jen se mnou!
Ale i máma, která „opouští“, máma, která je
zastrašená, dezinformovaná nebo řeší prioritu
fyzického přežití, může být dobrá máma
I máma, která se bojí manžela, svých rodičů,
systému, žena, která za vyšší prioritu
pod tíhou okolností zvolí fyzické přežití,
může být dobrá máma
Vlčice, ať už se dělo cokoliv, dělala to nejlepší,
co v dané chvíli mohla. Zpochybnil by
někdo z nás, že byla dobrá máma?

Uvědomujeme si, jak mnohonásobně těžší,
než vlčice, to měla naše máma?
Kolik programů se v ní svářelo?
Kolik protichůdných sil?
A jak přesto neúnavně pečovala o své mládě,
vší silou, která jí zbývala?
Bojovala by kvůli nám s Rysicí? Ano!
Dala by nám poslední kousek jídla? Ano!
Tam by jí totiž nestály v cestě hluboké,
devastující propletence vnitřních konfliktů,
které vznikají v lidské společnosti, lidskou výchovou
Bojovala a hladověla by, protože to jsou
přímočaré aktivity, které vyžadují
jen schopnost obětovat se pro své mládě

Ale my, lidská mláďata, už jsme stiženi
prokletím lidských ideálů a nechceme jen
její oběť (nedokážeme ji ani
dohlédnout, pochopit, docenit)
Chceme všechno!
Chceme, aby tam byla, aby si to s námi
užívala, aby byla hrdá, že je naší mámou,
aby to uměla se svým manželem,
aby měla sílu a nikdy nikomu
se nevydala na milost i nemilost,
aby měla dost peněz a podpory, aniž by
vytáhla paty z rodinné nory

Mámo, odpusť mi,
svému vlčkovi

Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz


Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *