Jasně, každý si občas musí srovnat věci v hlavě. Občas je zapotřebí trochu trpělivosti a porozumění. Ale to se může snadno zvrtnout ve falešné naděje, iluzi, které věříš, protože ho máš tolik ráda. Někdy člověk přesvědčuje sám sebe o něčem, co je neskutečné, jen proto, že ho pravda bolí. Nevyhýbej se realitě. Dost možná už dávno tušíš, na čem jsi. Když přestaneš vyvíjet veškeré své úsilí, přesvědčování, snahu, když přestaneš s tím nekonečným čekáním na jeho rozhodnutí… Co se stane? Co se bude dít? Jsou nejspíš jen dvě možnosti. Buď mu dojde, že přichází o někoho, koho má opravdu rád, a podnikne nutné kroky, aby tě neztratil… Nebo se nezmění vůbec nic a tento polovičatý vztah ukáže pravou tvář. Je lepší objevit pravdu dříve nežli později, protože každý další okamžik, kdy doufáš a čekáš na zázrak, je promarněný. Jsou to chvíle, kdy ztrácíš energii pro někoho, kdo za to nestojí. Chvíle, které bys mohla využít pro něco mnohem lepšího. Pro to, co tě baví, tvé koníčky a vášně, nebo pro lidi, které máš ráda, na kterých ti záleží. A čím více čekáš na něco, co se nikdy nestane, tím nešťastnější a smutnější se stáváš. Tím méně chuti do života máš, tím méně radosti ze života cítíš. Možná to nevidíš, ale ubližuješ si tím.Jestliže se máš ráda, neubližuj si. Řekni dost. Tohle přeci nemáš zapotřebí. Přestože dotyčného máš ráda, na tobě samotné by ti mělo záležet ještě více. Vytyč si hranice. Najdi odvahu zbavit se toho, co tě trápí, a to dříve, než přijdeš o veškerou svou jiskru.
Měj se ráda.
Nedovol, aby ti bylo ubližováno.
Zdroj: Deník člověka
Přidat komentář