Přijměte se i ve své slabosti…

Milovaní,

přijměte se i ve své slabosti.

Uvědomte si, že nemusíte vše zvládnout sami, že se vždy můžete o někoho opřít. Že nejste sami na této Zemi a že jakoukoliv slabost, si můžete dovolit prožít.

Kdo je vlastně ten anebo, co je to, co je slabé?

Protože pokud si dovolíte slabost – nemoc, spočinutí, ztišení se, pak uvidíte, pochopíte a plně přijmete, a to bez ega, v tichosti a úplném klidu to, kým opravdu jste. Odložíte veškeré své masky a přestanete si na cokoliv hrát, protože nemoc, či slabost vás nenechá. V ten moment prostě budete jednoduše zranitelní. Ale vaše energie, energie vaší duše bude neustále s vámi, aby vás přivedla zpátky na cestu bezpodmínečné lásky.

A tak v těchto chvílích jen zhluboka dýchejte a prostě buďte, přijměte svoji zranitelnost, slabost, přijměte, jaké to je, jak vaše tělo v ten moment omezeně pracuje, jak je třeba schouleno, jak je hlava pokleslá. Pouze to pozorujte a prodýchejte to. Dovolte si ty okamžiky prožít.Protože čím víc je budete odmítat, čím víc je budete nepřijímat, popírat, čím víc je budete oddalovat a vkládat do nich své nepochopení, tím více se vám budou ve vašem životě ukazovat. Tím více je budete muset zažívat a tím více se s nimi budete muset setkávat, protože vás budou přivádět zpět k vaší opravdovosti. Toho, jací opravdu jste – ano, i v té bolesti, v té zranitelnosti, v tom okamžiku, kdy se cítíte nedostatečně. Ale to je právě ten okamžik, kdy jste zbaveni ega.

Kdy jste tady sami za sebe.

Kdy můžete konečně plně zaslechnout a přijmout hlas své duše, který se v ten moment jakoby zesílí, protože se ztišíte.

A proto se tolik lidí právě po nemoci, nezdaru, po tom, když nedosáhnou toho po čem toužili, teprve výrazně probouzejí ve vědomí a zjišťují, že možná, to , co si vytyčili není úplně v souladu s jejich duší. Že je jejich cesta trošičku jinde, nebo možná úplně jinde. Že se na chvíli ztratili, aby se znovu našli. Nebojte se být slabí, nebojte se mluvit o svých slabostech (nepleťte si to s neustálým ztěžováním si) a uvědomte si, že nikdo z nás není stále silný a odvážný.

Každý z nás se někdy potřebuje o někoho opřít. Každý z nás potřebuje svého učitele, či Gurua, někoho, vedle koho se dokáže opět spojit sám se sebou v čistotě a lásce bez očekávání, posuzování a soudů. Vedle koho dokáže nahlédnout na své stíny. Protože my všichni sami sobě tak trošičku lžeme.

Nemusí to být žádný duchovní vůdce, může to být stará paní od vedle, může to být vaše dítě, může to být člověk, kterého náhodně potkáte. Prostě nikdy nejste sami, ani ve své slabosti, ani v okamžiku, kdy se tak cítíte. Protože pocit samoty vychází pouze z naší vnitřní prázdnoty, z naší oddělenosti…

A jakmile si uvědomíme, že jakákoliv prázdnota jde zaplnit láskou, tak se vše opět v dobré obrátí.

Takže dýchejte a probuďte v sobě opět ten oheň lásky.

Možná máte nějakou svoji oblíbenou techniku dechu, nebo použijete některou, o které jsem vám psala. Je to jedno. Prostě dýchejte! Dýchejte zhluboka, do pánve, do břicha, do hrudníku a poté zase vydechujte z hrudníku – z břicha – z pánve, dokud nepocítíte ve svém těle opět proud energie, chuť žít, radovat se, tvořit.

Čas vaší síly opět přijde. Důvěřujte procesu čištění. Důvěřujte času, který je k tomu třeba. Pouze buďte.

Taraka, www.taraka.cz