Trocha poesie…

Tak jako vadne každý květ
a všechna mladistvost ustoupí stáří,
tak kvete každý stupeň žití
i všechna moudrost,
také každá cnost
nikoli věčně, vždy jen ve svůj čas.

Při každé výzvě života
pak srdce musí býti
ochotno loučit se, odejít
a opět začít znova,
vzmužit se, netruchlit a zas
do nových a jiných vazeb jít.
Vždyť každý počátek
své kouzlo v sobě chová
a to nás chrání a pomáhá nám žít.
Života prostory všemi zvesela ať jdem,
na žádném nelze jak na domově lpět,
duch světa nechce poutat nás
a tísnit, vracet zpět,
chce šíř nám dát a pozvedat nás
stupeň za stupněm.
Sotva jsme v útulnosti někde zdomácněli,
že ochabnem, hned hrozí nebezpečí,
kdo dále na pouť žitím rozhodne-li
se vyrazit,
jen ten se vyrve ze mdlého zvyku křeči.
I hodina smrti možná, Bůh sám suď,
nás vyšle omládlé vstříc novým končinám,
konce mít nebude života výzva k nám…
Nuž, srdce, rozluč se
a zdrávo buď.
~ Hermann Hesse

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *