Inspirace

PŘIJÍMÁM TVÉ ŠPATNÉ POCITY JAKO MOMENTÁLNÍ VLNKU.
PŘIJÍMÁM SEBE A NÁŠ VZTAH JAKO DOBRO, ŘEKU, ZDROJ ŽIVOTA.
Přijímám, že i já Ti můžu způsobit špatné pocity a bolest.
Přijímám, že pokud je Tvá reakce velmi silná, živí ji něco z Tvé minulosti, nějaké bolavé místečko z dětství.

Přijímám, že pokud na Tvé špatné pocity reaguji šokem nebo pocitem viny, pak zcela jistě nebylo mým cílem Ti je způsobit. Jsem ochotná dát si čas být se svým šokem a najít důvody, proč nejsem špatná, proč byl můj úmysl čistý, jen mi chyběly informace nebo dovednosti.
Přesto jsem ochotná cítit, že jsi pro mě důležitý a Tvoje špatné pocity mě mrzí.
Jsem ochotná dát Ti čas, abys byl se svými pocity. Jsem ochotná a schopná snést pár hodin nejistoty o tom, jak o mně smýšlíš. Vím, že okamžité poplašené vysvětlování by na Tebe působilo jako popírání Tvých pocitů.
Věřím, že jsme oba zodpovědní za své pocity. Pokud se na mně zlobíš (nebo se mně bojíš či mnou pohrdáš), mohou za to vzorce a konstrukce ve Tvé psychice. Pokud jsem já v šoku a bojím se (nebo se zlobím či Tebou pohrdám), mohou za to vzorce v mé psychice.
Přebírám zodpovědnost za svůj strach a nebudu požadovat Tvou součinnost na mém „vyvinění“ v okamžiku, kdy na to nemáš kapacitu. Zároveň mám záměr nezhoupnout se do jiných zhoubných alternativ v mé psychice (být tvrdá nebo se odtáhnout).
Vím, že je možné z těchto mračen vystoupit. Vím, že je možné každé vzedmutí pocitů nakonec prožívat stoicky „Ach, zase je tady ten můj vzorec.“
Chci zůstat měkká, přístupná pohledům, dotekům, rozhovorům… až námi proplyne povodňová vlna.
Jsem ochotná opustit staré kontrolní mechanismy své psychiky. Jsem ochotná neargumentovat o každém detailu, nebít se do posledního dechu za svou nevinu. Jsem ochotná říct: Přijímám, že některá má slova a činy v Tobě mohly vzbudit dojem, že… Někdy ani já sama zpětně nevím, proč jsem něco řekla, proč jsem to či ono udělala. Jedno je jisté: Mám Tě ráda a chci abys se měl dobře.
To, že se dva blízcí lidé občas zraňují, je realita. Chci dát sobě i Tobě dost času, abychom se vždy mohli oklepat a teprve potom mluvit.
Chci se oddat v důvěře, že se máme rádi a chceme jeden druhému dobře. Šotky a jehličky občasných nedorozumění, chci brát jako nedorozumění. Jako nástrahy našeho podvědomí. Jednotlivosti, nášlapné pastičky a propadla, která testují, jestli jsme dosud velmi zraněnými tvory, kteří instinktivně reagují na milimetry a centimetry znovu oživlého starého filmu… anebo zrajícími dospělými, kteří se dokážou sami v sobě usmát a podržet si celkový obrázek našeho vztahu.
Mám Tě ráda. Věřím, že děláš, co můžeš. Věřím, že mě máš rád. Věřím, že chceš, abychom žili v klidu a měli se oba dobře. Jsi pro mně důležitý a vím, že já pro Tebe taky.

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *