Velmi inspirativní kniha o moudrosti ženství

Milé ženy,

na takovou knihu jsme dlouho čekaly (přinejmenším některé z nás.) Nespoutaná milost od Mirabai Starr je hlubokým a nádherným pohledem na moudrost, sílu a lásku žen mystiček. Žijeme v době, kdy je potřeba, aby byla slyšet moudrá slova žen a vnímána láska, kterou probudily ve svém srdci.

Kniha Nespoutaná milost s podtitulem Jak žít s intenzivní i něžnou moudrostí mystiček nás vede a nutí k tomu víc být, vášnivěji milovat, otevírat svá srdce a pouštět světlo dovnitř i ven. Vypráví o ženství probouzejícím se z hypnotického spánku a ze snu o své slabosti, méněcennosti a podmaněnosti, který ženám vnutila tisíce let trvající nadvláda patriarchálního a život a přirozenost popírajícího principu. Autorka se s námi dělí o povzbuzení, jež načerpala u mystiček z nejrůznějších kulturních oblastí i historických období – o jejich nonkonformní myšlení a způsob života vyznávající svobodu, soucítění a láskyplnost. Seznámíte se s podnětnými ženami, jejichž zápal se snadno přenese i na vás. Jsou zde zastoupeny světice a moudré ženy, jako je Matka Marie, Marie Magdaléna, bhaktická básnířka Mírábáí či súfijská mystička Rábia. Nechybí velké mystičky a vizionářky, například Juliana z Norwiche, Terezie z Ávily či Hildegarda z Bingenu, ani dávné bohyně či samotná Šekina. A své vyprávění protkává také příběhy současných žen, jejichž přístup k těžkým životním situacím je svědectvím o ženské síle, lásce a inherentní důvěře v život.

 Z úvodu knihy:

„V pralese probíhá tajná oslava a vy jste byli pozváni, abyste se jí také zúčastnili. Tato velkolepá party probíhá už tisíce let. Pořádají ji mystičky nejrůznějšího ražení a všechny pocházejí z jediné rodiny spřízněných duší – a je svým způsobem lhostejné, zda se hlásí k hinduismu, buddhismu, taoismu, judaismu, křesťanství, islámu či nejrůznějším typům domorodé kultury. K hostům se počítají všichni, jejichž srdce někdy zatoužilo po spojení s Miláčkem a po zmírnění utrpení všech cítících bytostí. Což jste i VY. A tajná je tato sešlost jednoduše proto, že když se v historii moudré ženy scházely bez utajování, vystavovaly se tak smrtelnému nebezpečí. Nejde o to, že by se bály zemřít, ale spíš o to, že každou buňkou svého těla cítily, že se musejí chránit, protože jejich poznání je pro lidi i jiné bytosti potřebné. Jejich láska, schopnost jasně myslet a krása jsou i dnes nesmírně, přímo naléhavě zapotřebí. A tak chodí v přestrojení, rozdávají po náměstích pozvánky na večírek a čekají, že nás budou moci přivítat, až přijdeme. Čekají trpělivě, ale se vzrušením. Přijďte. Zažijte milosrdenství Kuan-jin a soucit Táry, zářivost Sofie a útočiště Šekiny. Lámejte chléb statečné prorokyně Matky Marie a namáčejte si jej do kořeněných olejů svaté dcery Fatimy. Opájejte se až k zemdlení písněmi extatické bhaktické básnířky Mírábáí a poté se nechte přivést zpět ke střízlivosti trefnými a brilantními formulacemi svaté Terezie z Ávily. Vrťte v tanci zadkem spolu s divokou bohyní Kálí a její majestátní sestrou Durgou. Válejte sudy po svazích bezmezného Údolí Tao. Nalezněte útočiště v klenotech Buddhy v ženské podobě, v dharmě, již vyučují ženy, v sanghze, v nížse sešel kruh nespoutaných, ale zároveň přívětivých žen. K tomu, abyste směli projít těmito branami, nemusíte být nutně ženského pohlaví. Jsou zde vítáni i muži. Jenom nás, pánové, tentokrát už nebudete komandovat, ani nám sahat na prsa, ani za nás řešit problémy. Smíte ochutnat, co jsme uvařily, a zapít to šampaňským. Smíte nás vyzvat k tanci, a nesmíte se urazit, pokud odmítneme. Smíte si prostudovat naše texty, přemýšlet o našich nejprovokativnějších otázkách.
Pokud po tom zatoužíte, smíte nám padnout do náruče a poplakat si. Upokojíme vás, tak jako vždycky. A pak vás pošleme zase zpátky do města s kapsami plnými semínek, která uprostřed toho všeho zasadíte. Tajemství je venku. Oslava přímo překypuje. Radost je teď až příliš velká na to, aby ji bylo možné celou obsáhnout. Bolest začala být až příliš naléhavá, než aby ji bylo možné přehlížet. Země praská a otevírá se, ženy vycházejí ze svých úkrytů a naplňují ulice, zvedají utrpení do náručí, požadují od tyranů spravedlnost, vyvíjejí tlak na patriarchát a spouštějí změnu paradigmatu, jakou svět neviděl.“

Sama autorka na úvod píše: „Každá kapitola Nespoutané milosti představuje jakousi tapiserii mých oblíbených učení pocházejících od moudrých žen žijících v minulosti i v současnosti, proplétajících se s mými vlastními úvahami a osobními příběhy, a jejíž závěr tvoří navrhovaná praxe – často, i když ne vždy, obsahující i výzvu k psaní – abyste mohli včlenit dané téma do svých vlastních zkušeností. Vzhledem ke své lásce k haiku jsem na začátek jednotlivých kapitol umístila trojverší, které vystihuje podstatu daného tématu. Každá kapitola se soustředí na jednu konkrétní zastávku na pouti za ženskou moudrostí, jako je například hluboký žal, který nás může nasměrovat na další cestu, nebo tvořivé sebevyjádření. K ilustraci jednotlivých témat jsem ze široké škály možných příkladů vybrala některé mystičky, bohyně, soudobé učitelky a hledající. Mohla jsem pochopitelně uvést i desítky dalších a ukázat, jak mě můj důvěrný vztah s každou z nich vedl při mém rozhodování.
Doufám, že až se podíváte do zrcadla těchto moudrých bytostí, uvidíte v nich, stejně jako já, zářit sebe samé. Že se ztotožníte s jejich vnitřním úsilím a jejich pokroky budou povzbuzením i pro vás. Že s nimi navážete živé vztahy jako se svými předchůdkyněmi a průvodkyněmi, že budete čerpat z jejich síly, že převezmete jejich podstatné vlastnosti. Modlím se, abychom ženskou moudrost zase společně přivítali v kolektivním poli, kde může pomoci transformovat lidskou rodinu a uzdravit zpustošenou zemi.
Tato kniha je více než jen kniha. Je to pozvání. Tkáme zde létající koberec, který nás bude nést našimi životy, a my se jako novodobé mystičky převlékneme za obyčejné lidi – lidi, kteří slyší volání, že se mají obrátit dovnitř i vyjít ven, pěstovat kontemplativní život a nabízet jeho plody ve službě. Díky řadě moudrých a nespoutaných žen a několika bohyním naši cestu zaplavuje světlo, a to i tehdy – a možná zvláště tehdy –, když ji naše oči vnímají jako potemnělou.“

Modlitba k Šekině
Ó, Šekino,
tvoje tvář je ženskou tváří Toho, jenž je Svatý,
zářícím měsícem, jenž prosvětluje noc,
když putujeme ze zajetí ke svobodě,
ohnivým sloupem, který nás vede domů,
oblakem vznášejícím se nad vrcholky hor,
živým znamením, že sucho skončilo.
Jsi přebývající přítomnost Božství.
Pokaždé, když se sejdeme,
abychom chválili Jediného,
jsi tady, uprostřed nás.
Když voláme po spravedlnosti
naplňuješ naše srdce láskou.
Když stojíme po boku těch, kteří jsou na okraji,
zpevňuješ nám nohy.
Když vytváříme umělecká díla,
vychováváme své děti
a sklízíme plody zahrad,
vedeš nás a zachováváš nás.
Jsi Nevěsta šabatu, Milovaná,
z exilu navrácená.
Obnovuješ rovnováhu v našich vztazích
i celistvost v našich roztříštěných duších.
Naplňuješ naše milování medem.
Do poháru našich srdcí rozechvělých touhou
naléváš v odpověď víno své lásky.
Jsi píseň našeho návratu domů.
Jsi Královna šabatu, Velká Matka,
která se usadila uprostřed stolu
a trhá kousky tajemného chleba,
jenž má přesně takovou chuť,
jakou má každý z nás nejraději.
Krmila jsi vlastníma rukama
nás všechny – pyšné i kající,
věřící i skeptiky.
Tvé bezvýhradné odpuštění nehledí na odlišnost.
Ó, Šekino,
jsme nádobou, do níž neustále vtékáš
jsme nádobou, již neustále naplňuješ.
Tvá záře potřebuje hlínu naší tělesnosti.
Tvůj plamen hoří v jádru země.
Tvé teplo prohřívá záhon a dává život sazenicím.
Žehnáš hlavě každého živočicha
a líbáš uplakanou tvář lidstva.
Jsi vizí, která vytváří společenství,
a jsi naším útočištěm,
když se tkanina společenství trhá.
Buď s námi teď,
když procházíme touto krajinou plnou tajemství,
kde tvé nejcennější vlastnosti –
nespoutaná milost a nekonečný soucit,
spravedlnost a moudrost –
jsou odvrhovány a pošlapávány
panovačnými mocnostmi světa
a nás ochromuje pocit bezmoci.
Pomoz nám.
Kéž na tebe pamatujeme a vyzdvihujeme tě!
Kéž poznáváme tvou tvář a oslavujeme tvou krásu
ve všem a ve všech,
všude a vždycky.
AMEN

Další ukázka z knihy:

„Svět je v plamenech, a pokud máme nějakou naději, že je uhasíme, musíme najít způsoby, jak zajistit zdroje pro sebe i pro sebe navzájem. Začala jsem se dívat na buddhistické učení o útočišti optikou ženství a přivádí mě k nadšení, jak je obojí v souladu. V buddhismu je přijetí útočiště nejen slibem, ale i pokladem, jenž se nazývá trojitý drahokam nebo tři klenoty. Jsme pozváni, abychom přijali útočiště v Buddhovi, dharmě a sanghze. Přijmout útočiště v Buddhovi tradičně znamená pohlížet na život historického Siddhárthy Gautamy, který se stal „Buddhou“ – Probuzeným – jako na vzorový příklad, jak vypadá probuzený život. Přijmout útočiště v dharmě znamená, že v učení, které nám Buddha odkázal, nacházíme praktické nástroje probuzeného života. A konečně sangha je společenství praktikujících, kteří vás provázejí na cestě k probuzení. Přejděme nyní od obecné buddhistické perspektivy k perspektivě univerzálnější a poté se zaměřme na vysloveně ženskou verzi trojitého drahokamu. Základní chápání toho, co znamená přijetí útočiště v Buddhovi, spočívá tedy v tom, že muž známý jako Siddhártha Gautama nám ukázal, jak vypadá skutečné probuzení, že? Jak se ukazuje, probudit se znamená hlavně žít se soucítěním a moudrostí, spočinout v provázanosti se všemi bytostmi, poznat pravdu o utrpení a zasvětit svůj život jeho umenšování všude, kde se s ním setkáme. Probuzení je naše nezadatelné právo. Buddha nikdy nechtěl, abychom mu předali svou sílu. Jeho poslední slova zněla: „Buďte sami sobě světlem.“ Nicméně máme k dispozici mnoho dalších vzorů, majáků, táborových ohňů, u nichž se můžeme scházet, spočívat tam, sytit se a probouzet se.
Jak by to vypadalo, kdybychom všichni přijali útočiště v ženské verzi Nejvyšší reality? Co kdybychom nalezli své archetypy probuzení mezi mnohými známými i ne tak známými učitelkami z různých duchovních tradic a z různých dob? I když žil Siddhártha Gautama příkladným životem služby, vyučoval, kázal a byl dokonalým vzorem dobrovolně zvoleného prostého životního stylu, je třeba mít na paměti, že to byl muž, a jako muž mohl dělat věci, které ženy nemohou. Tak například opustil svou ženu a dítě, aby se stal asketou. Rovněž Ježíš zastával názor, že by jeho následovníci měli opustit všechno a všechny, které milovali, a následovat jeho: „Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem“ (Lukáš 14,26).
Pro ženu to ale není tak jednoduché. (A je mi jasné, že to nebylo jednoduché ani pro Siddhárthu či Ježíše, ale i tak…) Samozřejmě, že se můžeme rozhodnout opustit své děti – a spousta žen je také
opustila –, ale obvykle za takovou volbu platíme vyšší cenu než muži. Řada mystiček, jimiž jsme se zde zabývali, se rozhodla být raději poutnicemi než manželkami a zasvětila svůj život modlitbě. Musely však odolávat nesmírnému tlaku ze strany společnosti, která měla určitá očekávání. Někdy pro ně jedinou možností, jak se intenzivně věnovat duchovní praxi, bylo stát se mniškami, a to i v případě, že jejich vnitřní zkušenosti a temperament nasvědčovaly, že se k řeholnímu životu nehodí. Mnohé tyto ženy, jako například bhaktická básnířka Mírábáí a súfijská extatička Rábia, se pustily do duchovního hledání, aniž by se mohly opřít o vládnoucí náboženský establishment, nebo přímo navzdory omezením, která stanovoval, a zaplatily za to vysokou daň.
Nebyly závislé na žádných institucích, které by je podporovaly, a oddaly se jakémusi volnému pádu, k němuž patřila jak extáze, tak osamělost. Najděme odvážné ženy, které kráčely před námi, a podívejme se, jaká byla jejich cesta. Zabývejme se umělkyněmi, spisovatelkami, tanečnicemi, politickými představitelkami a duchovními učitelkami, které ztělesňují vlastnosti, jež chceme také pěstovat, a přijměme v nich útočiště. Složme svá břemena do jejich metafyzického klína a pijme z jejich prsou, z nichž nepřestává prýštit mléko.“

Autorka ve své knize čerpá nejen z mystiček minulosti a z mystiček, s nimiž se potkala během své cesty, ale také z vlastních hlubokých prožitků  lásky, zármutku, uzdravení a tvořivosti, čímž nás přivzala též na svou osobní cestu. Je to nádherné čtení. A v této době tolik potřebné! Přečtěte si ji. A odvažte si ji také žít.

S láskou,

Sofie


Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *