Přeji Ti…

„Přeji ti, aby ses vyléčil z toho, co nikomu neříkáš, z těch bolestí, které snášíš mlčky, ze slz, které ti stékají po tváři, než usneš.
Přeji Ti, aby ses uzdravil ze svých strachů a nejistot. Z nejistot, které na Tebe život jednoho dne naložil a kterým čelíš každý den, když vstáváš z postele a jdeš dál.
Přeji ti, aby ses uzdravil z těch ran, bolestí a zklamání, které jsi zamlčel, na které sis nikdy nestěžoval, ale které stále cítíš hluboko v sobě.
Přeji Ti, aby ses uzdravili z minulosti, která Tě stále provází v citových jizvách, jež si neseš, aniž by sis stěžoval.
Kéž se uzdravíš z výmluv, se kterými ses setkával, z uznání, kterého se Ti nedostalo, z vděčnosti, která Ti nebyla prokazována, ze spravedlivého uznání, které Ti nebylo nabídnuto, ze všech okamžiků, kdy sis zasloužil dostat to nejlepší a nedostalo se Ti toho.
Přeji To, aby ses vyléčili z těch bolestí, které jste spolkl, umlčel a schoval hluboko v sobě…
Přeji Ti, aby ses vzpamatoval ze všech těch situací, kdy jsi říkal, že „jsi v pohodě“, i když Ti ve skutečnosti vůbec dobře nebylo. Z dob, kdy jsi polykal slzy, vztek, smutek, zklamání a usmíval se, aby svět neviděl tvou bolest, nebo aby Tvůj úsměv mohl někomu udělat radost.
Přeji ti, aby ses uzdravil z obětí, které jsi musel přinášet, z lhostejnosti, které se ti dostalo, z břemen, která jsi snášel.
Kéž se uzdravíš z okamžiků, kdy ses cítil osamělý a věřil, že nikdo nevidí Tvé rány a neuznává Tvé činy.
Věř mi, život vidí, život opětuje, život léčí. Uzdravení může být pomalé, tiché, někdy obtížné a nemůže se dít samo od sebe. Ale děje se!
Uzdravení je proces.
Stejně jako Ti mnozí způsobují rány, které v tichosti neseš, jiní pomáhají rány hojit, aniž by sis uvědomoval.
Přeji Ti, aby ses vyléčil: ze všeho, co říkáš, ze všeho, co neříkáš, a ze všeho!“

Luz Libertad