K zamyšlení

„Žití Pravdy je vědomým spočinutím v jednotě, vědomým spočinutím v sobě samém, osvobozením od dualismu. Jen být! Mudrc je ve stálém bytí. I vzpomínka na Boha znamená pro mudrce rozdvojení. A právě v tom je ta potíž. My jsme totiž zvyklí stále se na něco dívat, putovat od něčeho k něčemu, odněkud někam. Myslet si to i ono. Ztotožnit se s věcí, osobou nebo náladou. Nejsme zvyklí jen být. Jsme zvyklí žít ve stálém víru a spěchu. Vnějším i vnitřním. Ve stálých vibracích na konci pružiny. Ale poznání, to nejsou vibrace, to není vír, to není spěch. Poznání je klid – nikoli mrtvý klid ničeho, ale absolutní, živý klid bytí. Poznání znamená vědomé bytí.

Jaképak tedy hledání. Konec hledání – nehledání – to je konec vibrací, to je klid, to je moudrost, to je nepohnutá, čirá, čistá mysl, absolutní Pravda. „Z čisté panny se rodí Kristus“. Chápejme dobře toto podobenství. Znamená, že z čisté, nerozvinuté mysli se rodí Poznání.

„Nejednám, nejsem ten, kdo jedná… Jsem vzdálen všeho pohybu, bez hnutí, bez žádostí, beze strachu, vnitřně svoboden, všemu kolotání uniknuvší v míru, jako bych byl vydán životnímu proudu bez cíle…“ říká mudrc Aštávakra“

Z knihy Umění klidu mysli od Dr. Eduarda Tomáše