Pamatuj, kdo jsi

„Pamatuj si, kdo jsi. Nejen v těch jasných, snadných chvílích, kdy se život zdá být klidný a svět se na tebe usmívá, ale zejména v hodinách, kdy se obloha zatahuje a stíny se prodlužují. Nevzpomínej na to, co ti říkali ostatní, ani na nálepky, které ti okolnosti vtiskly, ale na neotřesitelné jádro, které jsi si nesla skrze bouře.
Pamatuj si, kým jsi byla v tichých hodinách noci, kdy se zdálo, že naděje zmizela a jediným zvukem bylo echo tvého vlastního srdce, pravidelného a neústupného. Vzpomeň si na ženu, která seděla se svou bolestí, která před ní neutíkala, ale čelila jí s třesoucíma se rukama a divokým pohledem.
Vzpomeň si, jak ses vymanila z hlubin zoufalství, když ti svět nenabízel žádnou pomocnou ruku, žádné lano, žádné východisko. Vzpomeň si, jak sis proklestila cestu, i když to byl jen jeden krok za druhým, i když to bylo plazení, i když to bylo jen dýchání a přežívání, dokud nepřišlo svítání.
Vzpomeň si, jak ses nepřestala hýbat, i když ses cítila jako duch bloudící vlastním životem. Plnila jsi své povinnosti, byla jste tu pro lidi, kteří tě potřebovali, byla jsi tu pro sebe. Nevzdala jste to, i když ses cítila prázdná, i když jsi necítila vůbec nic. To nebyla slabost, to byla prastará, nezlomná síla.
Vzpomeň si, jak ses změnila. Rány tvých předků tě nesvazují. Jsi víc než historie zapsaná v tvé krvi, víc než staré příběhy šeptané do tvého ucha. Vybrala sis novou cestu, i když se to zdálo nemožné. Přerušila jsi cykly, svlékla jsi kůži a odvážila ses představit si budoucnost jasnější než minulost.
Vzpomeň si, jak jsi to všechno udržela pohromadě, někdy jen s pouhou silou vůle a nejtenčím vláknem víry. Když se všechno kolem tebe rozpadlo, stala ses lepidlem, kotvou, útočištěm. Byla jsi klidem v chaosu, světlem ve tmě, měkkým ramenem, o které se dalo opřít.
Vzpomeň si na noci, kdy jsi plakala do polštáře a měla jsi pocit, že se svět už nikdy nevrátí do normálu, ale přesto jsi se ráno probudila a čelila novému dni. Nenechala jsi se utopit smutkem, i když vlny byly vysoké a proud silný. Našla jsi způsob, jak se udržet nad vodou.
Vzpomeň si na chvíle, kdy jsi byla silnější, než sis myslela. Když sis myslela, že se zhroutíš, místo toho jste ses postavila na nohy. Když jsi chtěla utéct, našla jsi odvahu zůstat. Když ses cítila malá, objevila jsi velikost své duše.
Vzpomeň si na moudrost, která v Tobě vyvstala, když jsi nejvíce potřebovala. Na slova, která Ti přišla na jazyk, abys utěšila přítele, na vhled, který tě vedl k dalšímu kroku, na intuici, která ti šeptala pravdy, které nikdo jiný neslyšel. Tvá moudrost je těžce vydřená a čistá, poklad vykovaný v ohni.
Vzpomeň si na okamžiky, kdy jsi dala přednost lásce před strachem, laskavosti před hněvem, odpuštění před hořkostí. Vzpomeň si na chvíle, kdy jsi byla k sobě laskavá a dala si prostor pro uzdravení a růst. Vzpomeň si, jak jsi ošetřovala své rány a chovala své zlomené kousky, dokud se nezahojily.
Vzpomeň si na chvíle, kdy jsi řekla „ne“, i když se ti třáslo celé tělo, na chvíle, kdy jsi stanovila hranice, abys ochránila své srdce, na chvíle, kdy jsi odešla od toho, co pro tebe nebylo určeno. Vzpomeňte si na odvahu, kterou jste potřebovali, abyste si vybrali sami sebe, aby sis vážila své hodnoty, abys důvěřovala svému vlastnímu hlasu.
Vzpomeň si na divokost, která žije v Tvém nitru. Na nezkrotného, vášnivého ducha, který se odmítá nechat uvěznit nebo zkrotit. Na oheň, který hoří v Tvém nitru, na touhu po více, na hlad po pravdě. Nejsi předurčena k tomu, abys byla malá, tichá nebo neviditelná. Jsi předurčena k tomu, abys zářila.
Vzpomeň si také na jemnost. Na něhu, která ti umožňuje hluboce milovat, pečovat, vytvářet krásu ve světě. Tvá síla nespočívá v tvrdosti, ale ve schopnosti zůstat otevřená a zranitelná, i když se svět snažil tě uzavřít.
Vzpomeň si na chvíle, kdy jsi stála sama a věřila v sebe, když v tebe nikdo jiný nevěřil. Vzpomeň si na víru, kterou jsi měla, ne v nějakou vzdálenou budoucnost, ale ve svou schopnost přežít, přizpůsobit se, znovu najít radost. Jsi důkazem, že zázraky se dějí v každodenních okamžicích.
Vzpomeň si, jak jsi inspirovala ostatní, aniž bys o tom věděla. Tvá odolnost, tvůj smích, tvá upřímnost – to vše bylo záchranným lanem pro ty kolem tebe. Jsi vlnka na vodě, jiskra ve tmě, živým důkazem síly lidského ducha.
Pamatuj si, že jsi bouří i útočištěm, otázkou i odpovědí. Obsahuješ mnohost, rozpory a nekonečné možnosti. Jsi součtem svých zkušeností, ale také příslibem toho, co teprve přijde.
Pamatuj si, že uzdravení není přímá cesta. Některé dny budou snadné, jiné budou jako nový začátek. Zažiješ neúspěchy, pochybnosti a obavy. Ale nedošla jsi tak daleko, abys zůstala jen tady. Stále se měníš, stále se rozvíjíš, stále rosteš.
Pamatuj si, že všechny části tvé cesty jsou důležité – zakopnutí i triumfy, zlomená srdce i radosti. Každá kapitola tě formovala, posilovala a přibližovala k tvému nejvlastnějšímu Já. Neexistuje zbytečná bolest ani zbytečná lekce.
Pamatuj si, že Tvá duše je prastará, moudrá a divoká. Neseš v sobě sílu generací a naději těch, kteří teprve přijdou. Jsi mostem mezi tím, co bylo, a tím, co bude. Tvůj život je posvátný, tvůj příběh důležitý.
Pamatuj, že jsi přežila každou temnou noc, která tě potkala. Znovu a znovu jsi povstala. Až přijde další bouře, a ona přijde, pamatuj na oheň, který v tobě hoří. Pamatuj, že nepotřebuješ sirku – ty jsi oheň, světlo, teplo.
A vždy si pamatuj, že jsi „dost“, dobrá taková, jaká jsi. Ne kvůli tomu, co děláš, nebo jak dobře vše zvládáš, ale kvůli tomu, kým jsi ve svém jádru. Jsi zázrak v pohybu, živý plamen, žena plná síly a půvabu. Nikdy nedovol světu, aby ti to dal zapomenout.
Pamatuj si, kdo jsi. A když si to budeš pamatovat, staneš se nezastavitelnou.“
-Steve De’lano Garcia

Překlad do Čj Sofie, www.novoucestou.cz