K zamyšlení

 

„Když je spojení skutečné, nezmizí – čeká.
Může utichnout, nabýt jiné podoby nebo se ztratit v hluku života… ale nezmizí.
Ne to spojení, které sahá až do hloubi duše. Ne to, které probouzí něco prastarého uvnitř vás.
Taková spojení nejsou jen okamžiky – jsou to nitky vetkané do vaší bytosti.
Můžete se pokusit zapomenout. Můžete se odstěhovat, blokovat, vymazat, povznést se nad to.
Ale pokud bylo skutečné – pokud  vás dojalo a dotklo v hloubi srdce  –
ucítíte to znovu v momentě, kdy se vrátíte.
Možná je to osoba. Možná je to místo. Možná je to vzpomínka, která obsahovala více pravdy než celé následující období.
Vyzkoušejte to, pokud potřebujete.
Vraťte se. Seďte tiše. Poslouchejte.
Zjistíte, že čas spojení nevymazal – jen ho pozastavil.
A pod vrstvami změn stále ucítíte tlukot srdce toho, co kdysi bylo.
Protože taková rezonance se nepodřizuje logice. Nezmizí s tichem ani se nepodřídí okolnostem.
Prostě je – nezměněná vzdáleností, nedotčená egem, imunní vůči představení.
A ano, možná jste vyspěli. Možná jste se změnili.
Ale pokud to bylo skutečné, budete si pamatovat nejen ten okamžik,
ale i ten pocit – tu frekvenci. To poznání. Ten domov.
Uvědomíte si:
skutečné spojení není vázáno časem. Je věčné.
K existenci nepotřebuje přítomnost; prostě existuje – tiše, věrně, vždy.
Některé duše neodejdou – zůstávají jako ozvěna.
A pokud budete naslouchat dostatečně pozorně, stále je uslyšíte.“
Autor neznámý