K zamyšlení

~KDYŽ SE ROZLOUČÍTE S RODIČEM~
Najednou žijete v úplně novém světě.
Už nejste „dítě“ a bez ohledu na to, jak dlouho jste oficiálně „dospělý“, uvědomíte si, že jste jím až do této chvíle vlastně nikdy nebyl. Šok z této změny vás otřese v samém jádru.
Když se konečně rozloučíte s oběma rodiči, za předpokladu, že jste měli to štěstí mít dva. Jste sirotkem na této zemi, a to se nikdy, nikdy nestane snazší přijmout, bez ohledu na to, jak jste staří a šediví a bez ohledu na to, kolik máte vlastních dětí.Víte, část vašeho těla je fyzicky spojena s lidmi, kteří vás stvořili, a také část vaší duše. Když už nežijí, je to, jako by vám chyběla nějaká praktická věc, kterou potřebujete – jako prst nebo ruka. Protože ve skutečnosti vám chybí. Chybí vám rodiče, a to je něco mnohem důležitějšího než jakákoli končetina.
A přesto je toto spojení tak silné, že nějakým způsobem přetrvává, nikdo přesně neví jak. Ale oni tam jsou. Nějakým způsobem, v nějaké podobě vás stále vedou, pokud pozorně nasloucháte. Můžete slyšet slova, která by vám řekli.
Můžete cítit teplo jejich souhlasu, jejich úsměv, když dosáhnete cíle, jejich všeobjímající lásku, která naplňuje vzduch kolem vás, když se narodí dítě, které nepoznali.
Pokud budete své děti pozorně sledovat, uvidíte, že i ony mají spojení s vašimi rodiči dlouho poté, co odešli. Budou říkat věci, které ve vás vyvolávají rezonanci, protože vám přinášejí tolik vzpomínek na rodiče, kteří vám chybí. Budou v sobě nést jejich vlastnosti, myšlenky a někdy je dokonce uvidí ve svých snech.
To není něco, co můžeme vysvětlit.
Láska je velmi mystická a úžasná věc.
Je mnohem lepší milovat a ztratit než nikdy nemilovat, a smutek, smutek je cena za tu lásku. Čím hlubší láska, tím silnější smutek.
Když se loučíte s rodičem, nezapomeňte se spojit s tou malou holčičkou, která stále někde ve vás žije.
Pečujte o ni, protože ona bude sama a vystrašená.
Když se rozloučíte se svými rodiči, ztratíte identitu, místo ve světě. Když lidé, kteří vás přivedli na tento svět, už tu nejsou, změní se všechno.
Pečujte o sebe tak, jak oni pečovali o vás, a naslouchejte jim, když to nejvíc potřebujete.
Oni nikdy opravdu neodejdou.~
~Donna Ashworth