Ráda chodím každé ráno na procházku. Stalo se to pro mě víc než jen zvykem, je to rituál, který mě připravuje na den způsobem, který jsem nikdy plně neocenila, dokud se nestal součástí mé rutiny.
Na těch tichých ranních hodinách, kdy se svět ještě úplně neprobudil, je něco hluboce uklidňujícího. Vzduch je chladný, svět je tichý a na chvíli mám pocit, že se čas zpomalil natolik, abych mohla popadnout dech. Při chůzi nacházím jasnost. Moje myšlenky se začínají rozplétat. Moje mysl se přesouvá od roztěkanosti k soustředěnosti a problémy, které mi dříve připadaly těžké, začínají být o něco lehčí. Pohyb probouzí moje tělo, ale také probouzí můj pohled na svět a pomáhá mi přistupovat k nadcházejícímu dni s pocitem klidné připravenosti.
Při těchto procházkách si stanovuji své záměry, přemýšlím o tom, kde se nacházím, a tiše se připravuji na výzvy a příležitosti, které mě čekají.
Ve světě, který se pohybuje rychlým tempem, mi tento jednoduchý akt chůze poskytuje vzácný a drahocenný prostor, kde mohu prostě být, dýchat, přemýšlet a znovu se spojit se sebou samou, než mě pohltí ruch dne.
Je to jedna z nejvíce uzemňujících a posilujících věcí, které dělám.
„Kde začíná můj den“ od The Garden Of Pensiveness
Přidat komentář