K zamyšlení

„Nikdo tě nepřipraví na ticho, které děti zanechávají, když vyrostou…
Ne ticho prázdného domu,
ale ticho, které se ti vkrádá do srdce…
když se tě už neptají, co mají dělat,
když už nehledají tvé rady,
když začnou žít… bez tebe.
A ty se samozřejmě usměješ.
Protože to jsi chtěla: vidět je létat.
Ale uvnitř… se něco zlomí.
Protože být matkou dospělých dětí je něco jiného.
Je to potlačování či „přežvykování“ svých slov, když vidíte, že jsou špatná.
Je to polykat nutkání zavolat, když neodpovídají.
Je to učit se milovat, aniž bys vnikal.
Je to dívat se z dálky, s rukama v klidu
a třesoucím se srdcem.
Někdy se ti svěřují… ale často ne.
A ty předstíráš, že to nebolí.
Ale bolí to.
Bolí to nebýt součástí všeho jako dřív.
Bolí to vidět, že tě už nepotřebují… alespoň ne jako dřív.
A přesto jste tady.
Předkládáte jim jejich oblíbené jídlo, když přijdou na návštěvu.
Aranžujete na poličce jejich dětské fotografie.
Modlíte se za ně každý večer, jako by to stačilo k jejich ochraně před světem.
Protože hluboko uvnitř se matka nikdy nepřestává starat.
Učí se to dělat jen z povzdálí.
Z kouta.
Z modlitby.
A to je forma lásky, kterou nikdo nevidí…
ale která udržuje všechno.
Ponaučení: Být matkou dospělého dítěte znamená přijmout, že už nejste středem jeho života… ale nadále ho milovat, jako byste jím byla. Protože existují lásky, které nevyprchají; naučí se jen tiše čekat.“

Ain Ra Angelic, překlad do Čj Sofie

komentářůna “K zamyšlení”

1. Oliva napsal:

   3.9.2025 (8:46)

   Ach bože
   jak to je výstižné
   Děkuji z celého srdce

2. Zdeňka Sofie Mimrová napsal:

   3.9.2025 (12:47)

   I mého srdce se dotklo….také jsem maminkou dospělých dětí:-)