I ŠPATNÝ DEN JE BRÁNOU K MILOSTI
Dnes nemusíte být klidní ani pozitivní.
Nemusíte se „nad to všechno povznášet“.
Nemusíte trávit den v blaženosti nebo transcendenci.
Když vás napadnou myšlenky:
„Selhal jsem. Jsem líný. Promarňuji svůj život.“
Neodhánějte je.
Obraťte se k nim. Usmějte se na ně.Řekněte: „Ahoj, mysli. Díky za návrhy.“
Dovolte si cítit se sklesle, znuděně, odpojeně, beznadějně.
Jste člověk. Máte na to právo.
Nemusíte být dokonalí ani osvícení.
Není žádná hanba v tom, otevřít se
celému spektru svých zkušeností.
Objevte místo toho pravou meditaci:
Věnujte pozornost bolesti.
Nechte lásku proudit do trhlin.
Naplňte pochybnosti a úzkost soucitem.
Žádné opravování. Žádné analyzování. Jen něžná přítomnost.
Mluvte k sobě jako k nejdražšímu příteli.
„Dnes se cítíš přemožený. To je v pořádku.
Stále jsi milován. Stále jsem tady.
Stále jsi krásný. Jsi pořád celý.“
Takhle vypadá skutečná spiritualita!
Není to unikat od své bolesti.
Ale sedět vedle ní, s ní.
Držet ji. Dýchat do ní.
Otevřít se jí.
Bouře není chyba.
Není na nic špatného.
Je to počasí a to přejde.
Vždycky pomine. Vždycky pominula.
Nebe nemusí s bouří bojovat.
Buď nebem.
Buď otevřený pro všechno.
A objev:
I špatný den
je bránou k milosti.
Překlad do Čj: Sofie
Přidat komentář