K zamyšlení

DECH, NAVRACÍM SE KE SVÉ DUŠI

Filipovo evangelium nám připomíná, že „dech oživuje tělo“. Ožíváme s tím prvním nádechem, když vyjdeme z těla své matky, a toto tělo opouštíme s výdechem, když nadejde náš čas pro to, co následuje.

Dech je tak prostý, že je možná tím nejjednodušším aspektem života, který bereme jako samozřejmost. A přesto má dech moc a potenciál nás přivést zpět k životu, do tohoto okamžiku, který se děje právě teď – přesně tak, jako když jsme se narodili poprvé.

Když jsme uvězněni v jedné ze sedmi mocí ega, stačí jediné: uvědomit si svůj dech. Pokud dokážeme skrze vědomý dech vnést přítomnost do své bolesti, můžeme získat zpět a rozpomenout se na svou sílu změnit vše, co přijde dál.

• Můžeme se jednou vědomě nadechnout, abychom se vrátili do těla a spočinuli v srdci.

• Můžeme se podruhé vědomě nadechnout, abychom se napojili na přítomnost lásky, která v nás dlí.

• A pak se můžeme potřetí vědomě nadechnout a vynořit se na povrch, prostoupeni touto přítomností lásky, která nás povede.

Tři vědomé nádechy mohou změnit vše. Neberte mě jen za slovo. Praktikujte tyto tři dechy, zvláště když se vám nechce, když na vás někdo křičí (nebo když křičíte vy), když jste rozzuření nebo úzkostlivější než kdy dřív, a ve chvíli, kdy se chystáte ublížit někomu, kdo ubližuje vám.

Těsně předtím, než zareagujete, těsně předtím, než zopakujete vzorec zraňování a zakoušení bolesti – zastavte se. Tři nádechy. Návrat k srdci. Navrácení se ke své duši. Pak otevřete oči, pevněji ukotveni v tom, jak by vás mohla vést láska.

V hebrejštině slovo „líbat“ znamená „společně dýchat, sdílet stejný dech neboli ducha“. Filipovo evangelium zjevuje, že Kristus miloval Marii více než všechny učedníky: „Často ji líbal na ústa.“ Právě skrze dech můžeme prožít nové objetí, aby to, co přijde dál, nevycházelo pouze z ega, ale také ze srdce toho, kým jsme; přímo z duše.

Marie Magdalena

• Je apoštolkou apoštolů.

• První svědkyně zmrtvýchvstání.

• Umyla a pomazala Ježíšovy nohy.

• Pomazala Ježíšovo tělo po ukřižování.

• Je duchovní vůdkyní.

Když Marie Magdalena plakala pod Ježíšovým křížem během ukřižování, její slzy dopadaly na zem a měnily se v růže.

Ty jsou často označovány jako „Růže Magdaleny“.