Dimenze nikdy nebyly patra na obloze

Možná dimenze nejsou místa, do kterých stoupáme.
Možná jsou mírou toho, kolik Boha v sobě dokážeme unést a nezapomenout.

3D není „nízké“.
Je hutné.
Je to učebna, kde duch svolí nést tíhu.
Kde si láska musí znovu najít sama sebe uprostřed účtů, těl, bolesti, hladu, ega, strachu, rodinných vzorců, přežívání i zapomínání.

To není selhání.
To je pokročilý výcvik v tlaku a zhuštění.

Kdokoli může cítit božství ve světle.
Ale dokážeš si vzpomenout na Zdroj ve chvíli, když se tvůj nervový systém třese?
Dokážeš zůstat člověkem, aniž bys ztvrdl?
Dokážeš nést duši skrze hmotu, aniž by tě hmota přesvědčila, že jsi jen ona?

To je 3D.

5D není útěk ze Země.
Je to okamžik, kdy srdce přestane považovat oddělenost za konečnou pravdu.
Svět přestává být vězením
a začíná se podobat zrcadlu, ve kterém se střídá počasí.

Začneš cítit, že láska není jen emoce.
Je to inteligence.
Pole.
Zákon starší než gravitace.

Vyšší dimenze nejsou duchovní trofeje.
Jsou to stupně průzračnosti.
Čím je bytost jemnější ,
tím méně potřebuje ovládat.
Tím méně potřebuje dokazovat.
Tím méně potřebuje kostým zvaný identita.

V 8D se forma začíná podobat hudbě.
V 10D si vědomí začíná vzpomínat samo na sebe jako na architekturu.
Ve 12D se duše už neptá, kde je Bůh.
Stane se tak prostornou,
že skrze ni může Bůh proudit bez odporu.

Alena jednu věc se často zapomíná:
Cílem není odmítat 3D.
Cílem je přinést nebe do hustoty, aniž bys opustil tělo.

Země není nejnižší místnost.
Země je tlaková komora, ve které se světlo učí stát skutečností.

A některé duše sem nepřišly proto, že byly uvězněné.
Přišly, protože právě tato dimenze je dost náročná na to,
aby proměnila lásku v mistrovství.

S láskou, pro ty, kdo si znovu vzpomínají sami na sebe…
Děkuji, že jste řekli Ano životu.

Nasaď si svá křídla, kráčíme společně Domů

– Amelia Singanewsong, The Whispering Soul Circle