K zamyšlení

Kosmické propletení a odhalování pravdy ukryté v mýtu

Nedávno jsem narazila na informace o tom, jak je dvanáct znamení zvěrokruhu vyznačeno v krajině kolem Glastonbury. Údajně byly tyto body zvěrokruhu objeveny ženou v roce 1927 během leteckého průzkumu, při němž hledala důkazy související s dobrodružstvími krále Artuše a jeho rytířů. Později napsala knihu s názvem Průvodce Glastonburským Chrámem hvězd: Popis jejich obřích podob z leteckých pohledů, map a z „Vysoké historie Svatého grálu“.

Tento objev ve mně spustil celý proud myšlenek, který mě zavedl hluboko do témat Grálu, mytologických králů a toho, jak jsme všichni utvořeni z hvězd a hluboce propojeni s veškerým životem.

Začala jsem přemýšlet, zda „mýtus“ o králi Artušovi a jeho rytířích není ve skutečnosti jiným způsobem, jak ukrýt kosmické poznání přímo do samotné Země. Mohli by rytíři představovat znamení zvěrokruhu? Dvanáct rytířů, dvanáct znamení. Jenže pak vyvstává další otázka… kdo je vlastně král Artuš?

Způsob, jakým jsou znamení zvěrokruhu rozložena po krajině v Glastonbury, mi také připomíná Denderský zvěrokruh* a další starověké hvězdné mapy. Začala jsem si uvědomovat, že možná nejde jen o Avalon a nebeská spojení, ale o posvátná místa po celé Zemi. Mohly by starověké a záhadné kamenné lokality být pozemskými zrcadly souhvězdí, s nimiž jsou propojeny?

Někteří věří, že starověké monumenty Britských ostrovů jsou pozůstatky Atlantidy. Tuto možnost však lze zkoumat i na posvátných místech po celém světě. Osobně jsem viděl něco, co působilo jako možné důkazy atlantských pozůstatků v Peru, Bolívii, Mexiku, Hondurasu, Egyptě, Jordánsku a dalších místech.

Existují přetrvávající příběhy a dokonce i vzpomínky na minulé životy, které naznačují, že před pádem Atlantidy a před úpadkem mnoha posvátných oblastí Země existovali mudrci, poslové, strážci a moudří lidé, kteří cestovali do různých částí světa, aby ukotvili poznání pro budoucnost. Vytvářeli kalendáře, obřady, zemské zvěrokruhy a mapy souhvězdí. Zakódovali esoterickou moudrost do kamene a krajiny, aby toto poznání přežilo to, co mělo přijít, a pomohlo udržet světlo ukotvené na Zemi během náročných časů.

A nyní si jejich potomci — tedy my — znovu vzpomínají na příběhy Atlantidy a opět se shromažďují, aby probudili a znovu ukotvili tuto dávnou moudrost a alchymii.

Mayanští starší dodnes uchovávají své pradávné obřady jako živý způsob zachování moudrosti předků. Věří, že toto posvátné poznání sahá více než 10 500 let do minulosti.

Ale kdo byli tito dávní lidé?

V keltské mytologii existují Tuatha Dé Danann — zářící bytosti, o nichž se říká, že přišly z nebe, nadpřirozená rasa spojená s moudrostí a magií. Někteří věří, že právě od nich pochází druidské tradice. Mohli Tuatha Dé Danann nést a ukotvit moudrost Atlantidy?

Přesto jsou tyto dávné bytosti po celém světě známy pod různými jmény.

V Peru jsou připomínáni jako Bratrstvo Bílé růže. V mayských zemích byl velkým učitelem Quetzalcoatl neboli Kukulkan — Opeřený had, bytost hluboce propojená s tím, čemu dnes mnozí říkají Linie Opeřeného hada, energetická cesta, o níž se věří, že obepíná Zemi. V Americe tato linie prochází místy jako Mount Shasta, Sedona, Palenque, Machu Picchu a jezero Titicaca.

Na Blízkém východě lze ozvěny těchto dávných bytostí nalézt v asyrských tradicích, kde dodnes zůstávají do kamene vytesaní okřídlení strážci po celém Iráku a Íránu.

Ať se podíváme kamkoli na světě, příběhy našich dávných předků téměř vždy nesou nitky nebeského původu, nadpozemské moudrosti a mytické paměti. Dává dokonalý smysl, že tyto dávné bytosti ukotvily mapy, kalendáře, obřady a tradice, aby udržely božské spojení mezi svým hvězdným domovem a Matkou Zemí.

Starověké megalitické chrámy a kamenné kruhy mohou být ve skutečnosti pozemskými protějšky hvězdných chrámů. Posvátná místa spojená se souhvězdími či zvěrokruhy mohou vyvolávat hluboké sny a vize, urychlovat probuzení a pomáhat nám rozpomenout se na naši vlastní božskost. Pouhým vstupem do nebesky propojeného posvátného místa můžeme vstoupit do rozšířeného stavu vědomí, v němž vzniká symbiotický vztah mezi naší energií a samotným hvězdným chrámem.

Proč jsme schopni spojit se s hvězdnými chrámy skrze ty pozemské?

Možná je to mnohem jednodušší, než si myslíme, a sama věda nabízí fascinující možnost prostřednictvím konceptu kvantového propletení.

Astrofyzik Travis Taylor vysvětluje, že pokud se dvě částice kvantově propletou a poté putují do různých míst vesmíru, cokoli se stane jedné částici, okamžitě ovlivní druhou. Zůstávají propojené napříč obrovskými vzdálenostmi, časem i prostorem.

Mezitím astronom a kosmolog Carl Sagan slavně prohlásil, že jsme všichni stvořeni z hvězdného prachu.

Pokud jsme vytvořeni z částic zrozených ve hvězdách, pak si možná uchováváme intimní spojení se samotným kosmem.

Jsme živé stély, živé monumenty a živí strážci záznamů. Jsme posvátné hvězdné chrámy hluboce propojené s hvězdami, z nichž jsme vzešli. To, co prožíváme zde na Zemi, může okamžitě rezonovat skrze hvězdy, s nimiž zůstáváme propleteni.

Když k tomu přidáme vědomou přítomnost člověka stojícího uvnitř starověkého posvátného místa, toto spojení se může výrazně zesílit. Možná právě proto se na posvátných místech odehrává tolik mystických a nadpozemských zkušeností — často i lidem, kteří vůbec netušili, do čeho vstupují.

Pokud kvantové propletení skutečně umožňuje spojení napříč kosmem, pak by snad bytosti ve vzdálených částech vesmíru mohly s námi komunikovat okamžitě — a my s nimi.

A možná se to už děje.

Možná právě proto nás tak silně přitahují starověké chrámy, megalitické lokality, ley lines a energetické uzly Země. Volají nás domů.

Je to, jako by zvonil telefon — a jediné, co musíme udělat, je zvednout ho.

A co když skrze soustředěný záměr můžeme posílat zprávy zpět ke svému dávnému původu, k samotným částicím ve vesmíru, s nimiž naše DNA zůstává spojena?

Jakou zprávu byste poslali vy?

Co když jsou „bohové“ napříč starověkými mýty a domorodými tradicemi ve skutečnosti ozvěnami hlubší pravdy?

Pravdy, že v sobě neseme okamžité spojení — skrze kvantové propletení — mezi naším lidským životem na Zemi a naší dávnou kosmickou rodinou.

A když to posuneme ještě dál, možná si skrze uvědomění, že jsme stvořeni z hvězdného prachu, konečně můžeme přestat čekat na záchranu od nějaké vnější vyspělé civilizace. Jsme těmi, na které jsme čekali.

Začínáme si uvědomovat živou přítomnost dávných bytostí. „Bohové“ nejsou pouze v nás — oni jsme my — a my už jsme doma.

Jak se vesmír vyvíjí skrze precesi rovnodenností, mohli bychom se ve skutečnosti znovu spojovat s druhými polovinami rozdělených částic, od nichž jsme byli kdysi odděleni? Mohlo by to vysvětlovat, proč neustále hledáme — protože někde hluboko uvnitř instinktivně cítíme, že něco chybí?

Možná je tento „chybějící dílek“ spojením mezi námi a větším vesmírem, který se nás snaží navrátit do celistvosti.

Aniž bychom si to uvědomovali, možná jsme vždy byli živými projevy nebes na Zemi a Země odrážené v nebesích — propojeni skrze částice, které zůstávají věčně a intimně propletené.

A jak bychom mohli čekat na záchranu od bohů, kteří jsme ve skutečnosti my sami?

Možná nejde o čekání na návrat božských bytostí nebo ztracených civilizací, ale o probuzení našeho vlastního spojení a ztělesnění živého projevu nebe na Zemi, který už v nás existuje.

Naše spojení s hvězdami a s nadpozemskými bytostmi nebylo nikdy skutečně ztraceno.

Jen se probouzíme k uvědomění, že tu bylo po celou dobu.

Aluna Joy Yaxkin

Reference

The View Over Atlantis — John Michell

Sky People, Ancient Aliens and the Supernatural — Brinsley Le Poer Trench

The Glastonbury Zodiac — Paul Weston

A Guide to Glastonbury’s Temple of Stars — Katharine Maltwood

 

*Denderský zvěrokruh je unikátní staroegyptský astronomický reliéf z 1. století př. n. l., nalezený v Hathořině chrámu v Dendeře. Jedná se o jediný kruhový zvířetník objevený v Egyptě, který zobrazuje mapu hvězd a souhvězdí (včetně těch babylonských a řeckých); jeho originál je od 19. století uložen v Louvru.