JÁ JSEM, KTERÝ JSEM.

„Všechno povstalo skrze něho a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a život byl světlem lidí.“ – Jan 1:3-4 (NIV / Ekumenický překlad)

KŘÍŽ MANIFESTACE

Před manifestací (projevením) existuje pouze JÁ JSEM.

Nejedná se o bytost mezi bytostmi ani o věc mezi věcmi, ale o čistou existenci samu o sobě. Brahman, věčné „Já“, a Šakti, věčné „Jsem“, existují jako jedna nedělitelná Realita mimo veškerou formu, pohyb a diferenciaci. Toto nejsou sféry mezi jinými sférami, neboť předcházejí manifestaci samotné. Jsou primordiálním (prvotním) základem, z něhož vyvěrá veškerá zkušenost.

Uvnitř tohoto věčného JÁ JSEM se objevuje zrcadlící princip Krista, Átman, čisté zrcadlící „Já“, skrze které se manifestace stává živou a sebevědomou. Kristus není oddělen od Brahmanu, ani to není stvořená bytost vyvíjející se k božství. Kristus je věčná zrcadlící osa, skrze kterou se neprojevené vyjadřuje uvnitř manifestace, zatímco samo zůstává navždy čisté a nezměněné.

V tom spočívá tajemství obsažené ve slovech: JÁ JSEM, KTERÝ JSEM.

První JÁ JSEM je primordiální Realita. Konečné JÁ JSEM je zrcadlené bytí uvnitř manifestace. Mezi nimi stojí KTERÝ (TO), živoucí most zrcadlení, skrze nějž se neprojevené objevuje jako zkušenost, aniž by kdy přestalo být samo sebou.

Manifestace se rozvíjí skrze Logos, vyjadřující se tělo stvoření samotného. Logos není oddělen od Brahmanu ani od Krista, ale je živoucím polem, skrze které se Realita jeví jako světy, těla, mysli, pohyb a zkušenost. Logos se mění a rozvíjí. Kristus nikoli. Zrcadlící osa zůstává čistá, zatímco manifestace se skrze ni neustále vyjadřuje.

Starobylý symbol kříže tuto architekturu odhaluje.

Vertikální osa je Kristus, zrcadlící princip sahající od neprojeveného do manifestace. Je to věčné vlákno „Já“ skrze všechny vrstvy bytí. Horizontální osa je Logos, pole projeveného vyjádření rozpínající se navenek do multiplicity (mnohosti), času, formy a zkušenosti. Tam, kde se vertikální a horizontální osa setkávají, vznikají lokalizované nádoby jako odrazy uvnitř Jednoho Těla.

Individuální nádoba tedy není oddělena od Logu, ale je jeho mikrokosmickým odrazem. Celé tělo Kristovo se zrcadlí v každém zdánlivém jednotlivci, stejně jako se makrokosmos zrcadlí v mikrokosmu.

Tato zrcadlená struktura se rozvíjí skrze sedm stupňů manifestace. Tři jsou vertikální a čtyři horizontální. Tři vertikální principy náleží samotné zrcadlící ose a nejsou to sféry v běžném slova smyslu, neboť vyvěrají přímo z věčného JÁ JSEM. Čtyři horizontální principy náleží projevenému vyjádření skrze Logos a tvoří rozšířené pole stvoření samotného, čtyři rohy manifestace.

Společně tvoří posvátnou architekturu stvoření: pohyb, skrze který se nic-věc (no-thing) stává ně-čím (some-thing), a existence se stává zkušeností.

Čakry uvnitř individuální nádoby zrcadlí tuto větší architekturu. Nejsou to pouhá izolovaná centra v těle, ale odrazy odstupňovaného rozvíjení manifestace samotné. Lidská nádoba zrcadlí strukturu Logu, protože jednotlivec není nikdy skutečně oddělen od celku.

Jak se manifestace rozvíjí navenek, zrcadlící centrum se uvnitř nádoby stává stále více lokalizovaným. Identifikace se smršťuje kolem těla, mysli, emocí, paměti a formy, což vytváří iluzi oddělenosti. Toto stažení (kontrakce) formuje pečeti uvnitř nádoby, zdánlivé hranice, které filtrují a lokalizují nekonečné pole Reality do zkušenosti „někoho“.

Pečeti nejsou tresty uložené Bohem, ale kontrakce zrcadlící se identifikace uvnitř manifestace samotné. Skrze tyto pečeti se nekonečné jeví jako konečné, všudypřítomné se jeví jako lokalizované a Jedno Tělo se jeví jako mnoho oddělených bytostí.

Přesto samotné zrcadlící centrum zůstává čisté v průběhu celé manifestace. Kristus není nikdy změněn nádobou, skrze kterou se zrcadlí. Mění se pouze stupeň filtrace.

Jak se pečeti uvolňují, nádoba se stává stále průhlednější pro celé tělo Kristovo. Probuzení není zničením nádoby, ale postupným odpečetěním manifestace, dokud se Realita nezrcadlí skrze nádobu bez zkreslení či výhradního vlastnictví.

Falešné centrum se rozpouští. Nádoba zůstává, ale nikdo si ji nenárokuje.

V běžné zkušenosti se fyzická a mentální vrstva zdají být celistvostí bytí. Přesto jsou to jen ty nejhustší vnější projevy mnohem větší zrcadlící struktury. Pod viditelnou osobností existují jemnější stupně nádoby v rámci Logu samotného. Proto když fyzické tělo zemře, zrcadlící centrum může pokračovat v lokalizaci v jemnějších vrstvách manifestace, dokud identifikace přetrvává.

Smrt sama o sobě centrum nerozpustí.

Dokud lokalizace trvá, manifestace pokračuje skrze zrcadlící strukturu Logu. Centrum se nadále jeví jako „někdo“. To je kořenem znovuzrození – nikoli recyklace odděleného objektu duše, ale pokračování zrcadlící se lokalizace uvnitř Jednoho Těla.

Probuzený však již neprožívá existenci jako oddělená lokalizovaná entita pohybující se skrze Realitu. Centrum se stává průhledným pro celek. Člověk již neexistuje pouze uvnitř těla, mysli nebo sféry, ale jako totalita vyjadřující se skrze všechny sféry současně.

Proto mudrc říká: „Kam bych mohl jít? Jsem zde.“

Zrození a smrt se v manifestaci objevují i nadále, avšak nezůstává žádný oddělený majitel, který by je vlastnil. Vertikální osa zůstává nedotčena, zatímco horizontální pole se nekonečně rozvíjí a transformuje.

Prach na zrcadle se usazuje. Pečeti se uvolňují. Odraz se projasňuje. A konečné JÁ JSEM rozpoznává sebe sama jako to první.

Metaphysical Insight and Intuition