K zamyšlení

Nejdřív to bylo:
„Jsem osvícený.“
„Přesáhl jsem své ego.“
„Jsem nad věcí, bez připoutanosti.“
„Překročil jsem oddělenost.“Pak se to změnilo na:
„Vyčistil jsem si všechna svá traumata.“
„Už nejsem emočně potlačený.“
„Vyléčil jsem veškeré své utrpení.“
„Našel jsem tu jedinou léčitelskou metodu, která vede ke štěstí.“
Jiný jazyk, ale stejná fantazie:
Fantazie o naprosté čistotě.
Fantazie, že jednoho dne budeme konečně nedotknutelní. Čistí. Nad věcí, mimo veškerý boj. Mimo bolest. Mimo potřeby. Mimo naši obyčejnou lidskost.
Ale život nás dál učí pokoře, že ano.
Vztahy nás učí pokoře.
Nemoc nás učí pokoře.
Naše děti nás učí pokoře.
Světové události nás učí pokoře.
Ztráta nás učí pokoře.
Skutečné léčení působí mnohem méně velkolepě, než jsme si představovali.
Možná, že ti nejmoudřejší lidé nejsou ti, kteří prohlašují ty největší věci o tom, jak jsou „nad utrpením“ – možná jsou to prostě ti, kteří se už nestydí za to, že jsou nedokonalí.
– Jeff Foster