K dnešnímu Dni dětí

JAK NÁS MOHOU DĚTI UZDRAVOVAT

Děti narušují naši dospělou hypnózu a otupělost.

Volají nás do přítomného okamžiku. Zvou nás ke hře. Obracejí se na nás se svými potřebami a silnými emocemi. Ne až po dokončení úkolu, zprávy nebo důležité dospělé práce. Ne někdy v budoucnu.

Ale teď.

Právě proto mohou v některých rodičích vyvolávat nudu, podráždění, rozptýlení nebo dokonce odpor. Jako by nám „stály v cestě“ životu, o kterém si myslíme, že bychom měli žít.

A právě proto nás mohou uzdravovat.

Děti odhalují naši závislost na neustálém konání, výkonu a neustálém utíkání před vlastními pocity. Ukazují nám, jak obtížná může být prostá přítomnost v systému, který je postaven na rozptýlení a neustálé aktivitě.

Když od vás dítě nechce nic jiného než to, abyste byli tady — skutečně a plně tady — vaše únikové cesty se začnou hroutit.

Děti nás neuzdravují tím, že se chovají vzorně, jsou potichu nebo se přizpůsobují našim plánům. Neuzdravují nás tím, že nám nepřekážejí.

Uzdravují nás tím, že nás přivádějí zpět do posvátného okamžiku, zpět do těla, k prožívání, k radosti, k životu takovému, jaký je.

Často hlasitě.

Často chaoticky.

Zvou nás, abychom se ještě hlouběji odevzdali životu a ponořili se do prvotních hlubin lásky.

— Jeff Foster

Pozn.: Děti zde nejsou proto, aby se učily od dospělých. Často přicházejí narušit naše naučené vzorce, naši posedlost výkonem a naši iluzi kontroly. Jsou jako živá připomínka toho, že život se odehrává pouze teď, ne v seznamu úkolů ani v představě budoucnosti.

A možná se toto poselství netýká jen rodičů. „Dítě“ zde může být i symbolem té části nás samých, která si stále umí hrát, cítit, žasnout a být přítomná. Části, kterou se dospělý svět často snaží umlčet, ale která nás může dovést zpět k sobě samým.

Sofie