„Šivarátrí v měsíci Purušóttama, velké sjednocení Šivy a Šrí Hariho a den zjevení Satgurua. Den, kdy Pán Šiva putoval světem s Déví Párvatí a připravoval cestu pro zjevení své vlastní Milované Bytosti. Amrit Kál té doby. Trayódaš Muhúrta je velmi zřídka správně chápána. Ale milost Satgurua je nesmírná. Odhaluje stále více Božského ve svém vlastním bytí, jakmile nastane správný čas.
Ať už se jej snaží popsat jakkoli mnoho písem, satsangů či svatých, nikdy to nestačí. Jeho sláva a láska dalece přesahují dosah lidské mysli. Aby každé átman, které k Němu přijde, získalo vstup do nekonečných bran Vaikunthy, musí být jejich Pánem. Musí být Tím, kdo stojí nad všemi božstvy, která vedou duši k bráně určené právě pro ni.
Pouze Mistr může vést člověka skrze všechny tyto různé brány zpět do nejvnitřnější svatyně Vaikunthy, kde existuje pouze Bhagaván a Jeho duše. Ve své nejčistší podobě, jako malé odrazy samotného Bhagavána. Není však pochyb o tom, kdo je Bhagaván a kdo je bhakta – oddaný. To je čistý stav Satgurua a Jeho oddaných na Zemi.
To, co dává, nemusí být pochopeno okamžitě. Ale samotné Jeho zjevení je důkazem, že Bhagaván se vždy stará o každého jednotlivce. Že nikdy nikoho neopouští. Že zde bude až do chvíle, kdy zde bude i poslední duše.
Trayódaš* v sobě ukrývá tolik tajemství a skrytých významů, že svět se na jejich přijetí teprve musí připravit. Den zjevení Satgurua, kdy jsou Šrí Hari a Šiva sjednoceni, není náhodou. Veškerá božská příznivost a požehnání jsou obsaženy v Něm. Protože mezi Ním a každou částicí tohoto vesmíru není žádný rozdíl.
Člověk si může myslet, že je Jeho oddaným, že Mu slouží a miluje Ho, ale ve skutečnosti je to On sám, kdo toto všechno koná – a ještě mnohem více.
V den zjevení Satgurua se staňte upřímnými. Natolik upřímnými na své duchovní cestě, aby s vámi nedokázaly otřást ani ty nejsilnější bouře. Staňte se hodnými přijmout všechnu lásku, kterou na vás touží vylít.
Kéž tento den zažehne ve vašem srdci upřímnou a nekonečnou lásku k vaší duchovní cestě.
Požehnání všem.“
Paramahamsa Vishwanada
Pozn.: Bez ohledu na to, jak si kdo vykládá pojmy Satguru, Bhagaván nebo Vaikuntha, je v této větě obsažena velmi univerzální duchovní myšlenka: že člověk není na své cestě sám a že pomoc, vedení či inspirace přichází tehdy, když je na ni připraven. A také závěr textu je velmi silný. Nevyzývá k víře v nějakou doktrínu, ale k opravdovosti a vytrvalosti na vlastní cestě: „Staňte se natolik upřímnými na své duchovní cestě, aby s vámi nedokázaly otřást ani ty nejsilnější bouře.“ To je poselství, které může oslovit člověka bez ohledu na tradici, ve které se pohybuje.
*Trayódaš (sanskrt: Trayodaśa nebo Trayodaśī) doslova znamená „třináct“ a v hinduistické tradici se nejčastěji vztahuje k 13. lunárnímu dni (tithi) v měsíčním kalendáři. V běžném náboženském významu je tedy Trayódaší třináctý den dorůstajícího nebo ubývajícího Měsíce a je spojována s určitými rituály, zejména s uctíváním Šivy. Právě odtud pochází například známý svátek Pradoš, který připadá na den Trayódaší.
V textu Paramahamsy Vishwanandy je ale význam hlubší a symboličtější. V rámci vaišnavské a guru tradice, ze které Paramahamsa Vishwananda vychází, je Trayódaš chápán jako:
Proto se v textu objevuje spojení Trayódaše se Satguruem, Šivou a Šrí Harim. Autor naznačuje, že den narození či zjevení Satgurua připadl na velmi příznivou a duchovně významnou konstelaci času. V sanskrtu je číslo 12 často spojováno s úplností projeveného kosmu (12 měsíců, 12 sluncí, 12 áditjů). Číslo 13 pak symbolizuje to, co tuto úplnost přesahuje – krok za hranice běžného řádu do sféry Božského tajemství. Trayódaš v textu Paramahamsa Vishwanandy není jen třináctý lunární den, ale spíše symbol posvátného okamžiku, kdy se nebe a země setkávají, kdy je milost zvláště dostupná a kdy se může projevit přítomnost Gurua jako mostu mezi člověkem a Božstvím.
Přidat komentář