Pocta Bohyni Eset

Epagomenální den* 4 – Narozeniny Matky Eset (Amma Iset)

Tohle je podle mého skromného názoru ten nejslavnější den ze všech.

Amma Iset, Ta, která mi po nesčetných smrtích a znovuzrozeních vdechla nový život.

Amma Iset, Ta, která mě vede v mé léčitelské praxi.

Amma Iset, Ta, jejíž hlas jsem vždy slyšela.

Dnes oslavujeme Ji.

Ve staroegyptské mytologii je Eset (Isis) uctívána jako jedno z nejvýznamnějších božstev. Ztělesňuje podstatu magie, mateřství a plodnosti. Jako sestra a manželka Usira (Osirise) hraje klíčovou roli v mytickém příběhu, zejména v tématech vzkříšení a věčného života. Svátky pořádané na její počest nebyly pouhými náboženskými obřady – byly to živé společenské slavnosti oslavující její moc a její požehnání.

Počátky Eset sahají až do raného dynastického období Egypta, kdy se stala jednou z ústředních postav egyptského panteonu. Zpočátku byla zobrazována především jako bohyně mateřství, avšak její atributy se postupně rozšířily o magii a léčitelství, čímž se stala božstvem mnoha tváří.

V průběhu staroegyptských dějin se její kult neustále rozšiřoval. V době Nové říše byla uctívána po celém údolí Nilu a chrámy zasvěcené Eset stály ve významných městech, jako byly Mennofer (Memfis) či Veset (Théby). Její úcta nebyla výsadou vládnoucích vrstev – prostupovala všemi úrovněmi společnosti, což svědčí o tom, jak hluboce byla přítomna v každodenním životě obyčejných lidí.

Z kulturního i náboženského hlediska představovala Eset ideál ženství a mateřství, a proto byla lidmi hluboce milována. Její příběhy přinášely útěchu, naději a sílu zejména v dobách těžkostí, díky čemuž si navždy získala místo v srdcích starých Egypťanů.

Narozeniny Eset byly považovány za nejšťastnější den celého roku – den krásy, radosti a těch největších oslav.

Podle pozoruhodného výzkumu Isadory Forest existují důkazy, že chrám na ostrově Philae – chrám Matky Eset – mohl být zasvěcen právě jí během čtvrtého epagomenálního dne jako dar k jejím narozeninám.

Chrám Philae, vystavěný na ostrově uprostřed Nilu, patřil k nejvýznamnějším centrům kultu Eset. Oslavy zde měly mimořádně slavnostní podobu a zahrnovaly například: procesí nesoucí sochy Eset za doprovodu hudby a tance, posvátné obřady vykonávané kněžími a kněžkami na počest Bohyně, společné hostiny, při nichž se lidé scházeli, aby oslavili Eset a přijali její požehnání.

Philae nebyla významná jen díky svému nádhernému chrámu. Byla také spojována s mýtem o tom, jak Eset hledala tělo Usira, a proto se stala poutním místem pro její oddané následovníky.

Kněží a kněžky Eset zastávali při těchto slavnostech zásadní úlohu. Jejich posláním bylo vykonávat posvátné obřady a pečovat o chrám, vykládat vůli bohyně a předávat její poselství lidem, vést společná modlitební shromáždění a vzývání během svátků.

Svátky Eset nebyly pouze oslavou bohyně magie. Byly také oslavou společenství, plodnosti a věčného koloběhu života. Prostřednictvím těchto slavností vyjadřovali staří Egypťané svou oddanost a prosili Eset o její požehnání – bohyni, jejíž vliv dalece přesahoval hranice samotného Egypta.

Když se dnes zamýšlíme nad trvalým odkazem Eset a nad slavnostmi konanými na její počest, je zřejmé, že její význam přetrvává i v současných duchovních tradicích a kulturních symbolech. Tím, že ctíme dávné tradice, navazujeme spojení s minulostí a znovu objevujeme bohatou mytologickou tapisérii, která formovala lidskou civilizaci.

Dua Isis! Dua Iset!

Sláva Eset! Chvála Eset! (doslova: Buď pozdravena a oslavována, Eset!).

Annette Boyajian Lmt

Pozn: Slovo epagomenální pochází z řeckého epagomenai hēmerai – „přidané dny“. Staří Egypťané měli kalendář o 360 dnech: 12 měsíců, každý po 30 dnech. Na konci roku však bylo potřeba doplnit skutečný sluneční rok. Proto bylo k běžnému roku přidáno pět zvláštních dnů, které stály mimo čas. Nebyly součástí žádného měsíce ani žádného ročního období. Byly to dny přechodu mezi starým a novým rokem.

Posvátný příběh jejich vzniku

Podle staroegytského mýtu bohyně oblohy Nut nemohla porodit své děti. Bůh slunce Re ji totiž proklel slovy, že: „Nezrodíš dítě v žádný den roku.“ Tehdy přišel na pomoc bůh moudrosti Thovt (Džehuty). Vyhrál v deskové hře s bohem Měsíce několik částí jeho světla a z nich vytvořil pět nových dnů, které do roku původně nepatřily. Protože tyto dny nebyly součástí roku, Reův zákaz na ně neplatil. A právě během těchto pěti dnů Nut porodila své děti.

Pět epagomenálních dnů

Každý den byl zasvěcen narození jednoho z velkých božstev.

1. Usir (Osiris)
   • vládce obnovy života
   • symbol smrti a vzkříšení
2. Horus Starší (Haroeris)
   • nebeský bůh světla
   • někdy bývá místo něj uváděn Horus
3. Sutech (Seth)
   • síla chaosu
   • pouště, bouře a zkoušky
4. Eset (Isis / Iset)
   • magie
   • mateřství
   • moudrost
   • léčitelství
   • ochrana
5. Nebthet (Nephthys)
   • průvodkyně mezi světy
   • ochránkyně zemřelých
   • tichá sestra Eset

Proč jsou tyto dny tak výjimečné?

Staří Egypťané věřili, že během epagomenálních dnů: je závoj mezi světy tenčí, starý rok již skončil, nový rok ještě nezačal. Je to tedy mezidobí. Čas mimo čas. Právě proto byly tyto dny vhodné pro: modlitbu, očištění, zasvěcení, uzavření starých kapitol, přípravu na nový životní cyklus. Není náhodou, že egyptský Nový rok začínal krátce poté, co se po období neviditelnosti na ranním nebi znovu objevila hvězda Sopdet (Sirius) – událost, která zároveň oznamovala příchod nilské záplavy, tedy nového života.

A právě čtvrtý den…To je den narození Eset. Proto jej mnoho současných následovníků egyptské spirituality považuje za: den požehnání, den uzdravení, den ženské Moudrosti, den magie srdce, den mateřské ochrany. Není to magie ve smyslu kouzel, ale hekau – posvátná tvořivá síla slova, vědomí a řádu, kterou Eset dokonale ovládala.

Ve starém Egyptě nebyla Eset uctívána především proto, že byla mocná. Byla uctívána proto, že svou moc používala k navracení života. Když hledala rozptýlené části Usirova těla, nešlo jen o příběh o vzkříšení. Je to obraz lidské duše. Každý z nás během života ztrácí své „části“ – nevinnost, důvěru, odvahu, radost, někdy i víru. Bohyně Eset je archetypem té síly, která se nevzdává. Trpělivě hledá, sbírá, spojuje a znovu oživuje to, co se zdálo navždy ztracené. Možná právě proto její kult přežil tisíciletí. Není to jen bohyně starého Egypta. Je symbolem naděje, že nic, co je skutečně podstatné, nemusí zůstat navždy ztraceno.

Sofie