Nemusíš si Ho zasloužit

Buď k sobě na okamžik upřímný.

Kolikrát ses postavil před Šivalingam, nebo sepjal ruce před Šivovým obrazem, či začal modlitbu – a někde hluboko pod vyslovenými slovy se ozval tichý, vytrvalý hlas:

„Ještě jsem neudělal dost.“

Vynechal jsem příliš mnoho pondělků*. Má duchovní praxe je nepravidelná. Prosil jsem o různé věci, ale své sliby jsem nedodržel. Nejsem tím oddaným, jakým jsem chtěl být, když jsem na tuto cestu vstoupil.

Přijdu k Němu opravdově až tehdy, až si v sobě udělám trochu větší pořádek. Až budu připravenější. Až si to zasloužím.

Tuto myšlenku si neseme do tolika svých modliteb, že si často ani neuvědomujeme, že ji neseme. Je to tiché, vyčerpávající přesvědčení, že si Bůh vede záznamy. Že dveře do Jeho přítomnosti mají své podmínky. Že musíme přijít dostatečně připravení, abychom byli skutečně vítáni.

Dnešní příběh je Jeho přímou odpovědí na všechny tyto pochybnosti. Zamysli se nad tím, co vlastně Šiva vlastní.

Trojzubec.

Malý bubínek damaru, sotva větší než lidská pěst.

Hada Vasukiho, kterého nosí kolem krku jako věnec.

Srpek Měsíce, který si vypůjčil z oblohy a už jej nikdy nevrátil.

Gangá, která přebývá v jeho spletených vlasech, protože když padala z nebes, zachytil ji dříve, než mohla svou plnou silou zničit Zemi – a od té chvíle tam zůstala.

Tygří kůži, na níž sedává.

A Nandiho.

Nandiho, velkého bílého býka, který sedí přede dveřmi jeho příbytku už od dob, kdy většina vesmíru ještě ani neexistovala.

Ne proto, že by střežil vstup.

Ale proto, že Šivu miluje a nedokáže si představit, že by byl kdekoliv jinde.

To je všechno.

Žádný palác. Žádná pokladnice. Žádné drahokamy. Žádné armády. Žádné bohatství, postavení ani moc, jak je chápe tento svět.

Zatímco Kubéra, bůh bohatství, sídlí ve zlatém městě severně od Kailáse, Šiva sedí na hoře. Oděn do toho, co zůstalo po ohni. Nosí ve vlasech to, co v nich zanechala řeka. A sdílí společnost býka, který nikdy nic nežádal – a přesto dostal všechno. A přece…

Každá bytost ve všech světech, která se kdy ocitla ve skutečné nouzi, obrátila svůj pohled právě ke Kailásu. Ne ke zlatému paláci. Ne do nebe rozkoší. Ale k hoře. K popelu. K tichu. K Bohu, který téměř nic nevlastní. Protože to, co může dát, nepramení z toho, co má. Pramení z toho, čím je. A to, čím je, nemá dno. Nemá hranice. Nikdy se nevyčerpá.

V Šiva Puráně dostává jméno, které je – když se nad ním opravdu zamyslíš – možná tím nejradikálnějším, co kdy bylo o Bohu řečeno.

Ášutóša. Ten, kterého lze snadno potěšit. 

Ne ve smyslu nízkých nároků. Ale v tom nejhlubším možném smyslu. Nepotřebuje, abys přicházel s těmi správnými zásluhami. Neprověřuje tvou oddanost dříve, než na ni odpoví. Nečte celý seznam tvých selhání, vynechaných pondělků a nedodržených slibů, aby se rozhodl, zda si zasloužíš Jeho pozornost. Čte jedinou věc. Upřímnost tohoto okamžiku. Této modlitby. Toho, že ses právě teď obrátil k Němu. Přesně z místa, kde právě jsi. A pokud je to opravdové… On už dává.

Purány nám nabízejí jeden z nejpozoruhodnějších důkazů. Rávana, démonický král Lanky, nebyl dobrým člověkem. Tradice po nás nechce předstírat opak. Byl pyšný. Mocný. A toužil po ještě větší moci. Přesto usedl před Šivalingam. Vlastníma rukama pozvedal hory jako výraz své oddanosti. A zpíval. Zpíval Šiva Tandava Stotram hlasem člověka, který byl tím, o čem zpívá, skutečně a úplně uchvácen. A Šiva mu udělil svá požehnání. Ne proto, že by si je podle běžných měřítek zasloužil. Ale proto, že oddanost onoho okamžiku byla pravdivá. Protože Ášutóša – Ten, kterého lze snadno potěšit – odpovídá na upřímnost obětiny a zbytek ponechává moudrosti samotného vesmíru.

Dal Rávanovi. Dá i tobě. Pravděpodobně se ti snaží dávat už mnohem déle, než si uvědomuješ. Jen ty stojíš na prahu Jeho přítomnosti, upravuješ se a myslíš si, že ještě nejsi připraven. Ale jsi. Vždycky jsi byl. Tak to řekl Bholenáth. Ještě jednu věc stojí za to dnes připomenout. Nandiho. V každém Šivově chrámu, který jsi kdy navštívil, sedí Nandi čelem k Šivalingamu. Vždy. Nikdy neodvrací pohled. Po tisíce let chrámů. Po miliony poutníků, kteří kolem něj prošli. Ani jednou neotočil hlavu. Není to jen socha býka. Je obrazem toho, jak vypadá úplná oddanost. Bez zásluh.Bez příprav. Bez podmínek. Jen přijít. Cele se obrátit k Němu. A zůstat.

To je vše, oč Ášutóša kdy žádal. Bůh, kterého lze snadno potěšit, sedící na hoře se svým vypůjčeným Měsícem, čeká právě na toto. Na tebe. Přesně takového, jaký jsi. Obráceného k Němu.

Napiš dnes do komentářů: Na co ses Ho už dlouho chtěl zeptat, ale v tichosti sis myslel, že sis ještě nezasloužil o to požádat? Napiš to sem. Ať je tento prostor po třicet dní Jeho chrámem. A Bholenáth, Ten, kterého lze snadno potěšit, čte každé slovo.

Naplňte jej zvoláním:

Har Har Mahadev!

A pak napište, co už dlouho nesete ve svém srdci.

Závěrečná modlitba

Ó Párvatí,

Ty jsi k Němu přišla jen s pravdou svého srdce.

Bez paláce.

Bez věna.

Bez jakéhokoli předstírání.

Seděla jsi v lese,

zřekla ses dokonce i listí,

a věděla jsi,

že to stačí.

Protože jsi pochopila,

že dostatek nikdy nezávisel na velikosti oběti.

Vždy závisel na celistvosti toho,

kdo ji přináší.

Nauč nás tomu.

A ó Ášutóšo,

máme Ti co vyznat.

Příliš dlouho jsme stáli na prahu Tvé přítomnosti,

se seznamem všeho,

co jsme ještě neudělali.

Věřili jsme,

že ten seznam musí být nejprve vymazán,

než budeme smět vejít.

Příliš dlouho jsme se upravovali přede dveřmi,

zatímco Ty jsi nás už celé roky volal dovnitř.

Dnes ten seznam odkládáme.

Celý.

Všechny vynechané pondělky.

Všechny porušené sliby.

Všechny modlitby,

které jsme začali a nedokončili.

Veškerou oddanost,

kterou jsme chtěli žít,

ale stále ji odkládali.

To všechno dnes pokládáme k Tvým nohám.

A vstupujeme.

Přesně takoví,

jací jsme.

Nedokonalí.

Kolísající.

Unavení.

Ale stále se snažící.

Jsme tady.

Ášutóšo,

Ty, kterého lze snadno potěšit,

řekni nám,

že to stačí.

Řekni nám,

že to vždycky stačilo.

Nikdy sis nevedl účet toho,

co Ti dlužíme.

Jen jsi nechával dveře otevřené.

A my jimi konečně vstupujeme.

Har Har Mahadev.

The Karmic Clique

*Pondělí je den v týdnu zasvěcený Šivovi. Mnozí oddaní v tento den drží půst, navštěvují chrámy zasvěcené Šivovi nebo vykonávají doma puju (či púdžu), což je tradiční náboženský obřad uctívání, jehož hlavními prvky jsou nabízení obětin, vítání božstva a modlitba. Používá se v hinduismu a buddhismu k vyjádření úcty a získání požehnání.

Pozn.: nejhlubší poselství tohoto textu není vlastně jen o Šivovi. Je o vztahu člověka k Božství. Ta věta: „Nepřicházej, až budeš lepší. Přijď takový, jaký jsi.“ je společná mnoha velkým duchovním tradicím. V evangeliích Ježíš říká: „Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšníky.“ V Bhagavadgítě Krišna říká: „I kdyby byl člověk největším hříšníkem, jestliže se ke Mně obrátí celým srdcem, je hoden úcty.“ A v příběhu o Šivovi zaznívá totéž skrze jméno Ášutóša – Ten, kterého lze snadno potěšit. Možná proto se ten text dotýká srdce. Nepostavený na strachu ani na výkonu, ale na důvěře.

Sofie