K zamyšlení

„Nechat se unášet proudem, následovat Boží plán ve svém životě neznamená nečinnost z naší strany. Představte si řeku. Jejím přirozeným stavem je proudit tak, jak jí to krajina dovoluje. Přes skály, úzkými soutěskami, zavlažovat zelené louky, zamrzat na ledových pláních a opět tát v teplém počasí. Ale nikdy nepřestává proudit. Nyní si představte, že někdo postaví velkou zeď a zabrání řece v toku. Ta naráží na překážku a její pohyb se zastaví. To se stává, když život přináší situace, s nimiž si člověk neví rady. Zpočátku to vypadá, jako by se vše zastavilo. Ale postupem času se ta vnější zeď začne rozpadat pod tlakem hromadící se vody.Pak díky milosti najde přesně to místo, kde prorazit. A voda si najde cestu, jak prolomit celou bariéru. Teď přichází ta zajímavá část. To, co lidé obvykle dělají, když se to stane, je, že začnou pochybovat, přemýšlet, váhat: „Co když znovu narazím na zeď? Co když mi tentokrát nebude síla stačit? Jak dlouho mi bude trvat prolomit další zeď? Kolik úsilí to bude stát? Jsem tak unavený.“ A mysl tímto způsobem pokračuje donekonečna. Místo toho, aby člověk udělal to nejpřirozenější – stal se velkým vodopádem a s plnou silou a radostí se valil přes prolomenou zeď, vynakládá mnohem více energie na to, aby se držel zpátky a nepokračoval. Představte si řeku, která říká: „Už nebudu proudit,“ a pak se snaží zarazit svou vodu ve vzduchu, nenechat ji přetéci přes prolomenou zeď a vytyčit si na druhé straně nové krásné koryto. Jak podivně by taková situace vypadala, kdybyste viděli řeku, jak jen tak váhá stojíc na jednom místě? Toto znamená plynout s Božím plánem. V každém okamžiku pracujete s plným božským potenciálem a plnou silou, ale výsledek necháváte na Něm. Zda je někde zapotřebí zeď, aby se změnil směr toku. Jestli je jinde třeba naplnit studnu. Zda musí být na třetím místě uhašena žízeň ve vesnici. A nakonec kdy, kde a jak se setkat s velkým oceánem. Skutečnost, že se řeka tak či onak s oceánem setká, je stoprocentní realita. Ať už se vlije do oceánu, nebo tím, že se nad suchou zemí vypaří a promění se v dešťové mraky, které se ve vzduchu spojí s vodní párou z oceánu. Nebo tím, že živí nekonečné množství bytostí, které jsou rovněž udržovány vodami oceánu. Tak či onak, řeka se s oceánem musí setkat. To je daný fakt. Ale to, jak rychle se řeka této skutečnosti poddá, vydá se s proudem a vloží veškerou svou sílu do naplnění svého plného potenciálu, se může nesmírně lišit. Tím, že si řeka vždy uvědomuje, že je součástí oceánu, může být v naprosté harmonii, ať už ji život zavede kamkoliv nebo ať už od ní život cokoliv očekává. Pak nebude mít žádné pochyby, žádnou únavu, žádný hněv ani smutek. Pouze proud života, proud bezpodmínečné lásky, který je všude v pohybu.“
– Paramahamsa Vishwananda
3. 6. 2026 – tweet 1

www.bhaktimarga.cz