K zamyšlení

 

Skarabeus je jeden z nejvýznamnějších symbolů starověkého Egypta a jeho význam je mnohem hlubší než prosté „štěstí“ nebo ochrana, jak se někdy dnes vykládá.

Skarab – ḫpr – „stávat se“, „vznikat“

Egyptské slovo ḫpr (kheper) znamenalo přibližně „vzniknout“, „stát se“, „přijít do bytí“, „proměnit se“. Znak skaraba mohl toto slovo přímo zapisovat. Skarab je proto charakterizován jako symbol znovuzrození a obnovy, používaný jako amulet v životě i ve smrti.

Skarab není pouze symbolem nového života, je symbolem samotného procesu STÁVÁNÍ SE. Něco starého zaniká, něco nového se rodí a člověk či duše přechází z jednoho stavu bytí do druhého.

Khepri – ranní Slunce

Skarab byl úzce spojen s bohem Kheprim (Cheprerem), podobou slunečního božstva představující vycházející Slunce. Egypťané pozorovali brouka, jak před sebou valí kouli, a spojili tento obraz s každodenním pohybem Slunce po obloze. Khepri byl proto zobrazován jako skarab nebo člověk se skarabem místo hlavy.

Každý východ Slunce přitom nebyl jen pokračováním předchozího dne. V egyptském náboženském myšlení šlo o obnovení kosmického stvoření. Skarab tedy v sobě spojuje Slunce,smrt Slunce, noc, zrození Slunce, nový život. Proto souvisí také s cestou zemřelého skrze podsvětí a jeho nadějí na nové bytí.

Tajemství vzniku života

Pro Egypťany bylo fascinující také to, že z koule vytvořené skarabem zdánlivě „sama od sebe“ vycházela nová generace brouků. Neznali celý biologický proces tak, jak jej známe dnes, a proto v tom spatřovali obraz spontánního vznikání života a regenerace. A právě zde se nádherně propojuje skarab s významem slova kheper – stát se, vzniknout. Je to vlastně archetyp: „Z neviditelného se rodí viditelné.“

Srdeční skarab – mnohem hlubší rovina

Existovala zvláštní forma, tzv. srdeční skarab. Býval poměrně velký a ukládal se na oblast srdce mumie. A tady se symbolika skaraba propojuje přímo s Ma’at. Egypťané pokládali srdce za centrum života, paměti, myšlení a morální identity člověka. Při posmrtném soudu bylo srdce váženo proti Ma’at, respektive proti jejímu symbolu, peru.

Na spodní straně srdečních skarabů proto často bývala část 30. kapitoly Knihy mrtvých. Zemřelý v ní žádal vlastní srdce, aby proti němu při soudu nevydalo svědectví.  To je velmi zajímavé i vzhledem k textům o Ma’a-Kheru, které jsem zde na webu zveřejnila dříve. Protože zde máme téměř celý egyptský duchovní proces pohromadě: Srdce, Ma’at, vážení, pravdivost života, Osiris, proměna  a znovuzrození. A právě skarab je symbolem té proměny.

Skarab a Osiris

Skarab primárně náleží ke slunečnímu okruhu Khepri–Re, ale v pohřebním kontextu se jeho symbolika přirozeně setkává s Osiridem. Po úspěšném soudu mohl zemřelý pokračovat v posmrtném životě ve spojení s Osiridem. Met výslovně popisuje srdeční skaraby v kontextu soudu před Osiridem a vážení srdce podle Ma’at.

Khepri představuje znovuzrození Slunce.
Osiris představuje smrt a obnovený život.
Skarab se díky principu regenerace může symbolicky dotýkat obou těchto mystérií.

Skarab nebyl jen pohřební symbol. Egypťané jej nosili také za života jako amulet, používali jej jako pečeť a vyráběli skaraby se jmény panovníků nebo božskými symboly. Jejich používání trvalo po velmi dlouhou část egyptských dějin, od raných exemplářů přes Střední a Novou říši až do pozdních, řeckých a římských dob.

Proto kdybych měla jeho význam stáhnout do jediné věty, nebylo by to jen „znovuzrození“. Spíše: „Stávám se tím, čím mám být.“

A co znamenal okřídlený skarab se slunečním kotoučem? Je to symbol, v němž se několik egyptských představ skládá do jediného obrazu.

Skarab a sluneční kotouč

Samotný skarab představuje především Khepriho – Slunce ve chvíli jeho vznikání a ranního zrození. Jeho jméno souvisí se slovesem ḫpr, tedy „vzniknout, stát se, nabýt podoby“.

Sluneční kotouč, který skarab nese či pozvedá, proto můžeme číst jako obraz Slunce, které je znovu přiváděno k životu.

Není to jen „nový den“. V egyptském kosmologickém pohledu Slunce každou noc prochází neviditelnou říší a ráno se znovu rodí.

Proč křídla?

Okřídlený skarab se zvláště rozšířil v pohřebním umění. Křídla zdůrazňují jeho nebeský a ochranný charakter a schopnost překročit hranici mezi pozemským a božským světem.

V symbolickém čtení tak vzniká nádherná trojice:

skarab – proměna
křídla – překročení hranice
Slunce – obnovený život

Proto se okřídlení skarabi objevují na rakvích, pohřebních předmětech a amuletech. Nejde pouze o ochranu mrtvého. Vyjadřují naději, že člověk projde stejným tajemstvím jako Slunce: zapadne, projde nocí a znovu vyjde.

Právě zde se sluneční symbolika setkává s osiriovským mystériem. Osiris není Khepri a Khepri není Osiris. Egypťané však dokázali různé božské principy propojovat. Osiris představuje zemřelého a znovu oživeného boha, zatímco Khepri představuje obnovování života prostřednictvím slunečního cyklu. V pohřebním kontextu se oba principy setkávají v jedné myšlence: smrt není konečný stav, je průchodem proměnou. A Isis v tomto příběhu představuje sílu, která Osirida hledá, shromažďuje a svou magickou mocí umožňuje jeho obnovení.

Proto může být skarab v osiriovském kontextu chápán nikoli jednoduše jako „Osiridův znak“, ale jako znamení toho, co se s Osiridem děje: smrti, transformace a obnoveného bytí.

A ještě hlubší význam slova kheper

Egyptské ḫpr neznamená pouze „narodit se“. Obsahuje význam stávání se, vznikání, proměňování se do nové formy. Egyptské náboženské texty pracují s představou různých kheperu – forem či způsobů existence, do nichž může bytost vstoupit. Skarab proto může vyjadřovat něco jemnějšího než naše západní představa „zemřu a znovu se narodím“. Spíše: zemřu jedné podobě svého bytí, projdu proměnou a vzniknu v jiné podobě.

A tím se dostáváme velmi blízko egyptskému pojetí posmrtné cesty.

Skarab, srdce a Ma’a-Kheru

Člověk přichází před soud. Jeho srdce je váženo proti Ma’at. Před Osiridem je prověřena pravdivost jeho života. Je-li ospravedlněn, stává se Ma’a-Kheru – „pravdivým hlasem“, „ospravedlněným“. A potom následuje proměna. Kheper.

Je důležité rozlišovat dvě věci: Ma’a-Kheru označuje stav ospravedlnění a skarab symbolizuje princip proměny a nového vznikání. Tyto dvě představy však v egyptském pohřebním náboženství patří do stejného velkého dramatu smrti a obnoveného života. A možná právě proto působí skarab tak silně i po tisících letech. Neříká jen: „Budeš znovu žít.“ Říká spíš: „To, čím jsi byla, nemusí být konečnou podobou toho, čím se můžeš stát.“

Pozn.: Naq otografii je kolosální skarab Amenhotepa III., tedy z 18. dynastie, přibližně z let 1390–1352 př. n. l. Je z červené žuly a představuje Khepriho, božstvo ranního Slunce, vznikání a obnovy. Na podstavci je dokonce reliéf Amenhotepa III., jak přináší Kheprimu oběť. (Osobně jsem jej viděla při nedávné  návštěvě Egypta) Pochází z monumentálního zádušního chrámu Amenhotepa III. na západním břehu Théb. Do Karnaku k Posvátnému jezeru byl přemístěn později, pravděpodobně za faraona Taharky v 7. století př. n. l

Sofie