25 klíčových poselství Hovorů s Bohem

„Slyším, jak Tvé srdce pláče. Vidím, jak Tvá duše hledá. Znám tvou hlubokou touhu po Pravdě. Voláš po ní v bolestech i v radosti. Nekonečně dlouho mě úpěnlivě prosíš: Ukaž se mi. Odhal se mi. Toužím po srozumění. Nyní tak činím. Otevřeně, jazykem prostým, a tak přímým, že nemůžeš neporozumět a ztratit se v záplavě slov. Tak prosím. Zeptej se Mě na cokoli, opravdu na cokoli, a Já ti odpovím.“

Tato slova jsem si přečetla někdy začátkem roku 1997 na obalu knihy Hovory s Bohem poté, co mi ji majitelka knihkupectví v Celetné ulici Dobra Bednářová vložila do ruky se slovy „Děvenko, tahle je pro Tebe“. Vyhrkly mi slzy a hned jsem poznala, že se mi dostal do ruky opravdový poklad.  Od té doby jsem Hovory s Bohem darovala mnoha lidem a když jsem teď v regálu prodejny uviděla knihu, ve které Neale Donald Walsch shrnuje klíčové poselství Hovorů s Bohem, neváhala jsem ani chvíli.

Autor slavných Hovorů s Bohem shrnuje v knize, Co řekl Bůh jejich základní poselství. Nabízí příležitost zapomenout na zastaralé duchovní a kulturní vzorce a prožívat život jako chybující – a lidské – bytosti s otevřenou myslí, otevřeným srdcem a schopností poznat a budovat naši kulturní historii. Postupovat po této duchovní cestě však znamená nejenom pochopit, co Walsch považuje za jádro svých Hovorů s Bohem, ale také to aplikovat v praxi. A tak dostáváme konkrétní příklady, jak každý z pětadvaceti klíčových vzkazů uplatnit ve všedním životě. Kdyby lidstvo počínaje dnešním dnem začalo tyto rady dodržovat, změnili bychom celý svět.

Ukázka z knihy:

Nejpřekvapivější poselství od Boha

„…Řekl jsem, že Bůh je láska. Řekl jsem, že neexistuje nic jiného než láska. Co je ale potom strach? Co je potom hněv? Co je potom nenávist? Co je potom zlo? Co je potom násilí a zabíjení? To přece docela určitě nebudou projevy lásky. Ale jsou. A tady je to nejpřekvapivější, nej nečekanější poselství z celé série Hovorů s Bohem: Každý projev života je projevem lásky.

Kdybyste něco nemilovali, nemohli byste nic jiného nenávidět. Kdybyste něco nemilovali opravdu zoufale, ani by vám na mysl nepřišlo nic tak zoufalého jako násilí nebo zabíjení coby prostředky k tomu, abyste toho milovaného dosáhli, udrželi si to nebo to ochránili. Kdybyste něco nemilovali opravdu intenzívně, nikdy byste se nedokázali rozčílit nad tím, že to buď nemáte nebo o to právě přicházíte.

Zloděje žene láska. Miluje něco tak moc, že to zoufale potřebuje mít, a protože nezná jiný způsob, jak by toho dosáhl, ukradne to.

Totéž platí i o všech ostatních lidech, kteří dělají věci, jež označujeme za „zločiny“. Dokonce i ty nejodpornější zločiny. Znásilnění. Vraždy. K tomu všemu žene lidi láska. Samozřejmě je to láska v dost pokřivené podobě. Vůbec není sporu o tom, že tyto činy jsou naprosto nepřijatelné. není možné je jakkoli schvalovat, tolerovat nebo je omluvit, nemůžu to udělat ani já sám, ani společnost, ani žádný výklad uvedený v Hovorech s Bohem. Nemůžeme je schvalovat, ale můžeme je pochopit. A díky tomu se na ně podívat z jiného úhlu.

Nikdo nedělá nic, co by nebylo činem lásky, a to se týká i činů sebevíc pokřivených či nepřijatelných. Kdyby dotyčný nemiloval, jednoduše by neudělal to, co udělal. To je něco, čemu Bůh dokonale rozumí.

Bůh v nás vidí malé děti, postrádající emocionální či duchovní zralost nutnou k tomu, abychom do důsledků chápali dopad a následky svých činů. A existuje mezi námi maličké procento lidí, kteří jsou schopni činů zvrácených tak, že se vymykají našemu chápání, jsou naprosto nepřijatelné a–z lidského pohledu – neodpustitelné.

Bylo by zapotřebí opravdového světce, aby odpustil některé věci, kteří někteří lidé udělali. Anebo možná Boha, který je natolik svatý, že odpuštění není považováno za nutné. Protože podstatou tohoto poselství není to, že z Božího pohledu jsou všechny naše činy odpustitelné, nýbrž to, že (jakkoli to pro nás je těžko představitelné) všechny naše činy pramení z jediné energie vesmíru, kterou ve svém jazyce nazýváme láskou, pročež jsou pochopitelné. A pochopení v božské mysli nahrazuje odpuštění.

Děje se to i ve vaší mysli. nemusíte „odpouštět“ kojenci, že vás ve tři hodiny ráno budí křikem, protože chápete, proč to dělá. nemusíte „odpouštět“ malému dítěti, že převrhlo sklenici mléka, když se natahovalo pro koláč, protože chápete, že se to dítěti může stát. Dokonce ani dospělým nemusíte odpouštět některé věci, které udělali, a vyvolali tím nepříjemnou nebo trapnou situaci, když pochopíte, proč se zachovali tak, jak se zachovali.

Pochopení nahrazuje potřebu odpuštění.

Jediný důvod, proč bychom něco mohli nazvat „neodpustitelným“, je ten, že bychom nedokázali pochopit, jak by to někdo mohl udělat.

Ale Bůh to dokáže.

Chápete? Je to velice prosté. Bůh to dokáže.“

A ještě pár vět z autorova Doslovu:

„Evoluce není o tom, abychom se někým stali. Je o rozpomenutí se, a následně o projevení toho, kým už jsme. Nejde o postupování vpřed, jde o to, abychom byli naplno tam, kde jsme. Nejde o hledání nových vědomostí, jde o rozšiřování našeho současného vědomí.

V čem je rozdíl? To první je hledání něčeho, o čem se domníváme, že to nemáme, to druhé je vyjádřením úplnosti něčeho, co už máme. To první je o hledání většího oceánu, to druhé o potopení se hlouběji do oceánu, ve kterém právě plaveme. je to o hlubokém ponoru, ne o plynutí na hladině.

Proč to říkám? Nepotřebujeme nic než to, co už máme. Jen v tom musíme být naplno přítomni.

Můžeme toho dosáhnout během okamžiku. Ve zlomku vteřiny.

Evoluce nevyžaduje čas, vyžaduje vůli.“

Kniha je věnována všem lidem, kteří věří v Boha a kteří zatoužili dozvědět se víc o jeho božské podstatě a o svém vztahu k ní. Takže je věnována i vám, milí příznivci mých stránek. Patří mezi ty knihy, které může člověk mít na nočním stolku a ráno po probuzení náhodně otevřít a vždycky tam pro něho je připravené to, co právě v ten okamžik, potřebuje slyšet.

Na mě dnes ráno čekalo toto poselství:

„Můžete se rozhodnout být čímkoli, po čem vaše srdce touží. Ale pamatujte si: Je to stav bytí, po kterém touží vaše srdce. Není to zaměstnání ani kariéra. Je to jen to, jak jste se rozhodli být tím, kým chcete být. Můžete být jakýmkoli aspektem božskosti, kterým chcete být, ale důvodem, proč jste vstoupili do hmotného světa, bylo, abyste se stali nějakým aspektem božskosti. Můžete se rozhodnout být moudrostí a jasností, soucitem a pochopením, trpělivostí a velkorysostí, inspirací a kreativitou, uzdravením a láskou – tou láskou, kterou k vám cítí Bůh, která se skrze vás rozlévá do celého světa. Zní to namyšleně? Někteří lidé by možná řekli, že ano, ale já si to nemyslím. A vím, že Bůh si to také nemyslí. jsem si jistý, že Bůh říká: To zní jako výborná volba!“

Wow, tahle kniha má skoro 400 stran, to miluji, a už se těším, až se do ní nikým a ničím nerušena ponořím. Určitě se s vámi na svých stránkách podělím o myšlenky, které se mě nějak hluboce dotknou.

S láskou,

Sofie