K zamyšlení

slunecnice

„Náš nejhlubší strach netkví v pocitu, že jsme nedostateční. Ve skutečnosti se bojíme toho, že disponujeme mocí, která se vymyká veškerým měřítkům. Nejvíce nás děsí vlastní světlo, nikoli vlastní temnota.“ Ptáme se sebe samých: Jak bych já mohl být vynikající, krásným, nadaný nebo úžasný? Ale jak byste nemohli? Jste dítětem Božím. Světu neprospějete, když se budete neustále podceňovat. Na tom, že se budete shazovat, aby se lidi kolem vás necítili nejistí, není nic osvíceného. Všichni máme zářit jako děti. Narodili jsme se, abychom předvedli slávu Boha, který v nás přebývá. Nesídlí jen ve vyvolených; je v každém z nás. Když své světlo necháme zářit, podvědomě tím podněcujeme ostatní, aby učinili totéž. Když se zbavíme svých strachů, bude naše přítomnost automaticky osvobozovat i ostatní.

Neexistuje větší umění než umění žít dobrý život. Umělec upozorňuje svět na krásu, jež se skrývá pod maskami, které všichni nosíme. To je úkolem nás všech. Mnozí lidé jsou posedlí mediální slávou, protože nevyužili možnosti účinkovat a zářit ve vlastním životě. Kosmický reflektor není zamířen na vás; vyzařuje z vás. Bůh vás sem poslal jeho Svého osobního zástupce a žádá vás, abyste ve světě šířili Jeho lásku. Čekáte na nějaké důležitější poslání? Žádné takové není.

Marianne Williamson


Jeden komentářna “K zamyšlení”

  1. Krásná slova, děkuji Vám.

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *