Duševní dvojčata

Duševní dvojčata jsou poslední rozdělení duše. Jsou to poslední podjednotky ze společného základu. Při konečném rozdělení si slíbili, že se znovu sjednotí, až splní své povinnosti na Zemi před tím, než překročí hranice duchovního světa a vzestoupí zpět ke zdroji. Dokud byli ještě spolu, v jednotě, každý z nich byl androgynní, nikoliv mužská a ženská část. Pouze při konečném rozdělení na jednotlivce na sebe berou buď mužskou, nebo ženskou podobu. Tato základní genderová polarizace s nimi zůstává po všechny inkarnace na Zemi, dokud se znovu nesetkají a nesjednotí. Jakmile se sjednotí, znovu se stanou androgynními.

Po dobu, kdy jsou sami, ať už na Zemi, nebo v duchovní sféře, ačkoliv jsou buď mužského nebo ženského rodu, oba obsahují aspekty jin i jang. Jinými slovy, každý z nich má v sobě jak ženské tak mužské vlastnosti a každý z nich je musí vyvážit pokaždé, když sestupuje do inkarnace, podle sexuální orientace v dané inkarnaci. Dvojče, které je původně mužského rodu, si do své psýché nastaví více z elementu jang. Ženské dvojče bude mít v ženské inkarnaci více jin. Pokud chce mužské dvojče sestoupit do ženského těla, může tak učinit, protože má ve výbavě éterického a jemnohmnotného těla i jin elementy.

Jedním z ukazatelů, že máme v sobě oba genderové elementy, je období adolescence. Mladý chlapec, který dorůstá v muže, může mít homosexuální tendence typu zbožňování jiného muže, například nějakého hrdiny. Jakmile překoná traumatické dospívání, stává se opět plnohodnotným mužem. To samé platí o dospívání v ženu.

Máme mnoho spřízněných duší, ale jen jedno duševní dvojče. Duševní dvojče je plně vybaveno být samostatným jedincem. Není to jen polovina duše. Avšak protože spolu se svým dvojčetem byli jeden celek než sestoupili až do fyzické reality na Zemi, toto pouto a touha po svém dvojčeti zůstávají podvědomě přítomny. Neustálé pulsování oné touhy po svém dvojčeti není nijak hluboko v podvědomí. Stává se více a více vědomým, čím víc se jedinec blíží stavu osvícení. To znamená, že od chvíle, kdy jsme se stali člověkem, pracovali jsme a usilovali o znovunavrácení se do stavu, kdy můžeme znovu splynout se svým dvojčetem. To ovšem může trvat stovky tisíc inkarnací. Protože jsou si zpočátku obě dvojčata tak podobná, musí projít mnoha koly inkarnací, aby, až se znovu sjednotí, obohatili se navzájem. Po splynutí už však nebudou dvojicí, ale trojicí! Podle Omraama Mikhaela Ivanhova „člověk potkává své dvojče celkem dvanáctkrát během všech inkarnací na Zemi.“ Před posledním setkáním jsou některé z inkarnací plné utrpení, jako Romeo a Julie. To znamená, že setkání nutně neznamená šťastné manželství. Bolest a utrpení sužují obě dvojčata, ale jejich vzájemná láska je vždycky silnější. Věřím, že poslední inkarnace je odlišná. V tomto posledním životě obě dvojčata pracují na misi ku prospěchu lidstva a tento poslední život by měl být prost problémů se zdravím a s hmotným zabezpečením. Mohu se v tomto mýlit, ale předpokládám, že tomu nějak takto bude. Jinak by měli problém svou misi dobře plnit. Edgar Cayce a jeho duševní dvojče Glynn Davis jsou toho dobrým příkladem. Oba byli zdraví, dokud nezemřeli. Glynn zemřela o mnoho později a byla to ona, kdo pracoval na Edgarově díle, dokud nezemřela. Glynn Davis byla Edgarova sekretářka po mnoho let. Pracovala tvrdě a odhodlaně a metodicky a nahrála všechny Edgarovy přednášky pro další generace. Obě duševní dvojčata byla oddaná stejné službě lidstvu.

Jak se na naše dvojče připravit?

Připravujeme se tím, že duchovně rosteme a stáváme se celistvými a nezávislými. Musíme zvýšit svoje vibrace tím, že se zbavíme chamtivosti, chtíče a zloby. Z obvyklé sebestřednosti se postupně staneme nezištnými. Tím nejtěžším úkolem je uskromnit se, protože pýcha nás činí slepými vůči našemu dvojčeti. Pak přichází na řadu fáze božské nespokojenosti, které se lze zbavit odpuštěním. Nejprve odpusťte sami sobě a pak ostatním. Pak se naučte milovat sami sebe a potom ostatní. V životě, který předchází tomu, kdy máme potkat své dvojče, bychom měli být dostatečně duchovně vyspělí, znát svou misi a následovat svůj životní plán s odhodláním a radostí. Je potřeba sebe-disciplíny. Jedno z dvojčat může být zaneprázdněno prací natolik, že si nevšimne přítomnosti druhého. A přesto jedno dvojče pomáhá druhému skrze energetickou výměnu. Tento proces není vždy rozpoznán oběma. Nejlepší způsob jak zvýšit svůj duchovní status je ponořit se do sebe. Shrneme si to do několika bodů:

  1. Duchovní disciplína: Naučte se duchovní disciplíně, která zahrnuje meditaci. Je potřeba naučit se dosáhnout tichosti a klidu bez jakýchkoli myšlenek. V tomto tichu a klidu se vynoří tichý hlásek, který nám prozradí, jaké další kroky máme podniknout. Tato disciplína nám také pomůže zbavit se chtíče, chamtivosti, zloby, sobectví a pýchy. Je to samozřejmě pomalý proces, ale s pomocí meditace je to rychlejší než jakákoliv jiná metoda. V hloubce oné prázdnoty a klidu se automaticky vynoří blaženost, a pokud si dokážeme tuto blaženost udržet, radost a štěstí nás budou provázet každý den. „Zklidni se a věz, že já jsem Bůh.“
  2. Uvolnění: Jakmile se rozhodnete kráčet po této cestě, je vaším základním cílem nechat věci plynout. Musíte se naučit být spokojeni s takovým materiálním komfortem, jaký je k dispozici. „Všeho s mírou“ mělo by být vaše moto. Ve vyspělých a rozvojových zemích visí ve vzduchu strašák takzvaných 5 „C“. Všichni prahnou po autech (cars), vlastním bytu (condominium), kreditních kartách (credit cars), kariéře (career), a klubech (clubs) – členství v nějaké skupině. Jakoby nikomu nedocházelo, že nic z toho si na onen svět nemůžeme vzít. Jeden příběh pro ilustraci: Mladý student cestuje za oceán, aby se zdokonalil v určitých dovednostech. Země za mořem má však přísně střežené finance – žádné peníze se nesmí přivézt do země ani být vyvezeny ven. Nicméně student si zde může vydělávat na živobytí a pokrytí svých potřeb. Studium trvá 10 let. Najde si tedy práci na částečný úvazek, kterou může vykonávat, zatímco studuje dovednosti, kvůli jejichž zdokonalení přijel. Je v té práci však natolik úspěšný, že za dva roky ji vezme na plný úvazek. Koupí si byt, auto a v peněžence má několik kreditních karet. Stane se členem několika prestižních klubů v této zemi a z lukrativní práce udělá svou kariéru, přičemž nadobro zapomene, co vlastně přijel studovat – měl se zdokonalit v soucitu, moudrosti a bezpodmínečné lásce. Na všechno zapomněl. Za deset let, když přijde čas jeho návratu domů, neumí vůbec nic. A co je nejhorší, nemůže si vzít domů vůbec nic ze svého bohatství, které získal, protože země, ve které studoval, nedovoluje vývoz své měny a hlavně, jeho domovská země vůbec nepoužívá peníze. Měnou jeho vlasti je karma a zásluhy. Přesně toto se stává nám všem s tím rozdílem, že délka studia trvá průměrně 50-80 let, nikoliv 10. A ona zámořská země je planeta Země. Naším domovem je duchovní svět.
  3. Naše cesta a dovednosti: Všichni jsme obdaření určitými dovednostmi, které si neseme z předchozích životů. Následujeme svoje sklony a ten, který nám přináší nejvíce radosti, by měl být co nejvíce rozvíjen a uplatněn v podobě povolání či profese. Nemusí být vůbec lukrativní, ale hlavní je, když je naplňující. Pokud je talent zároveň povoláním, je člověk schopen nejen si vydělat na živobytí, ale i posloužit lidstvu. To znamená, že pokud je zaměstnáním pomáhat hendikepovaným lidem, starým lidem nebo mentálně postiženým dětem, pak je toto povolání zároveň součástí duchovního růstu. Pokud je naší prací učit mladé lidi, měli bychom rovněž dbát na to, abychom do toho dávali srdce i duši a neučili jen proto, abychom si vydělali peníze. Učitel by měl svým učením zároveň vštěpovat duchovní hodnoty.
  4. Příroda a výživa: Při našem odpočinku bychom měli umět vychutnávat přírodu. Cvičit na pláži nebo v lese mezi stromy je ideální. Měli bychom si dopřávat procházky v lesích, plavání v moři, práci na zahrádce s rostlinami a keři. Další formy odpočinku by měli zahrnovat poslech klasické hudby. Například Mozart, Brahms, Beethoven, Schubert nebo Mahler. Pokud jste nic z toho dosud neposlouchali, zkuste tomu přijít na chuť. Hlasité rockové hudbě, zvláště metalové bychom se měli za všech okolností vyvarovat, protože tyto typy hudby nejen ohlušují, ale také nevhodně stimulují naši třetí čakru. A neměli bychom zapomínat ani na péči o mysl a tělo. Vhodné jídlo, zelenina a ryby, vyhýbání se alkoholu, drogám a kouření vede ke zdravému životu. Dostatek odpočinku ve formě spánku by běžnému člověku stačil, duchovně založení jedinci by k němu měli rozhodně zařadit ještě meditaci.
  5. Předposlední krok: Od této chvíle se musíme chovat, jako by každý vztah mohl být dvojplamenný. Ona nebo on možná nebudou tím pravým, ale přinejmenším se tím učíme jak se chovat, až nakonec potkáme své skutečné dvojče. Pokaždé, když vstoupíme do nějakého vztahu, měli bychom se k partnerovi chovat jako k našemu skutečnému dvojčeti. Štěstí toho druhého musí být víc než naše vlastní. Starejte se o partnerovo štěstí a bezpečí i za cenu vlastní újmy. Musíme si pamatovat, že v tomto předposledním stádiu jsou obě dvojčata těsně před probuzením/osvícením a jejich hledání je doprovázeno obdobími osamělosti a samoty. Tyto chvíle osamělosti jsou falešným pocitem oddělení od naší duše. S tím nám velmi pomůže meditace a znovupropojení s naším nitrem a s naším skutečným já. Jakmile k tomu dojde, dostaví se blaženost. Osamělost a smutek zmizí a duše se znovu rozzáří světlem.

Rozpoznání dvojčete

Duševní dvojčata mají stejné vibrace. Pochází ze stejného zdroje, ačkoliv ne ze stejného lůna. Jsou jako jedna osoba ve dvou tělech, nikoliv ale duše rozdělená ve dví. Proto i po milionech let oddělenosti, když se potkají, instinktivně vědí, že jsou dvojčata. Jejich vize, pocity a poslání jsou stejné, jakoby se dívali na svět ze stejného místa, nikoliv jako dvě různé osoby každá svýma očima, které porovnávají svoje vize jeden s druhým. Duševní dvojčata vidí totéž svým společným třetím okem. V obou tato vize vyvolá totožné pocity i přesto, že každý má trochu odlišnou osobnost – jejich pohledy jsou vlastně doplňující se navzájem. Proto se poslední dobou potkávají vedeni společným cílem. Cit, který chovají jeden k druhému, není nic menšího než božská láska. Bezpodmínečnost jejich lásky je jako milovat svého bližního jako sebe samého. Jeden druhého nemilují navzdory jeho chybám, ale s jeho chybami stejně jako s jeho přednostmi.

Láska mezi duševními dvojčaty je ideál, který by měl být vzorem ostatním. Harmonie a péče jeden o druhého nedovolují žádnou závist, podráždění nebo vztek. Bolest a utrpení se nemá odkud vynořovat. Pokud k bolesti přece jen dochází, je důsledkem nějakého opomenutí, nebo nedostatku bdělosti, neboť ani jeden z nich nemá absolutně žádný záměr zraňovat.

První setkání

Jak zmínil Omraam Mikhael Ivanhov, duševní dvojčata se během svých všech lidských inkarnací setkají dvanáctkrát. To znamená, že před tímto posledním pobytem mohlo být až 11 předchozích setkání. Každé z nich bylo dramatické, pamětihodné a elektrizující. Podle súfijského učení jsou duševní dvojčata jako římské prstýnky propletené jeden s druhým. Když spolu utvoří vztah během inkarnace, jsou si velice blízko, jako by se ony prstýnky téměř překrývaly. Když jsou oddělení kvůli nedorozumění nebo protože se inkarnovali v různých zemích, prstýnky se snaží oddělit, ale nejde to. Zůstávají propojené jak v pozemských inkarnacích, tak v přestávkách během pobytu v duchovní říši. Vždycky mají společný osobní prostor v mezeře mezi prstýnky. Pokud jsou kdykoliv spolu, je toto pouto až hypnoticky významné. Je to jako zvláštní pocit energie, která prochází mezi nimi mimo jejich kontrolu. Tento proud energie je krásný i vzrušující zároveň. Díky němu se dvojčata navzájem poznají, aniž by používali intelekt. Sdílejí společný pocit, lásku stejné kvality a tím končí jejich osamělost. Nicméně ne každé setkání duševních dvojčat končí dobře. Některé spolu nemohou být. Někteří se dokonce rozvedou a zemřou, aniž by došli naplnění. Samozřejmě to ale není případ jejich poslední inkarnace.

Když dojde k jejich poslednímu setkání před vzestupem do duchovních sfér, obě dvojčata jsou už buď osvícená, nebo těsně před tím. Proto v tomto stádiu, je jejich rozpoznání vzájemné. Protože jsou tolik vyspělí, jejich poslední inkarnace má společný cíl. Mají stejné aspirace, oba budou pracovat pro dobro lidstva. Stejná intenzita lásky a soucitu je činí odolnými v cestě za jejich cílem. Jeden z nich může být vůdce a inovátor, zatímco ten druhý je neúnavný pracant. Oba by měli inklinovat nejlépe buď k umění, nebo k vědě, aby se jejich snahy nedrobily, pokud by byl jeden tam a druhý jinde. Ale to není zas až tak podstatné. Jejich společný cíl je všeobecně pozvedat a upevňovat kvalitu lidství. Nejlépe skrze léčení, umění apod. I v případě, že nepracují ve stejném oboru, mají stejnou vizi a mohou se doplňovat, protože mají stejný vkus a stejné záliby. Jejich duševní kapacita je stejného řádu. Jejich chutě v jídle, hudbě a smyslu pro humor jsou stejné. Oba budou mít rádi buď moře, nebo hory. Jejich rukopis je podobný stejně jako linie na dlaních. V tomto stádiu vývoje mají oba vytříbený smysl pro humor a nekonfliktní povahu. Člověk by je mohl poslouchat do nekonečna. Musíte takový pár vidět na vlastní oči, abyste viděli, jak jsou sehraní. Samozřejmě jsou to jen lidé a mají mezi sebou rozdíly stejně jako zdravou soutěživost. Výsledkem je však vždy dobro pro lidstvo. To, co by se dalo nazvat bojem nikdy netrvá dlouho a udobření je o to láskyplnější. Někdy se jim stává, že dělají stejné věci ve stejnou dobu – například píší jeden druhému dopis v tu samou chvíli.

Před setkáním obyčejně duševní dvojčata pociťují, že přichází čas, kdy se mají setkat. Když k setkání dojde, pociťují tak elektrizující a explozivní energii, že není pochyb, je to „ono“. Nicméně to ještě není konec. Spíše to je začátek následného procesu, který má proběhnout v této inkarnaci. Oba se musí ještě vyvinout a získat zkušenost. Oba musí pokračovat v práci na sobě, dokud nejsou natolik blízko dokonalosti, že je to opravňuje vstoupit do duchovních sfér navždy, aniž by se museli znovu vrátit na Zemi.

Když se potkají, věkový rozdíl pro ně nehraje roli. Mohou být i 50 let od sebe, ale pro ně to není vůbec důležité. Nezkoušejí změnit jeden druhého, přijímají druhého takového, jaký je. Oba jsou obyčejně ve stejném zdravotním stavu, buď zdraví, nebo stejným způsobem zdravotně omezeni. Oba mají silné telepatické propojení, a pokud je smutný jeden, pak i ten druhý. Stejně tak i radost nakazí druhého velmi záhy, i přesto, že jsou třeba vzdáleni tisíce mil. Oba mají také tendenci narodit se do podobných sociálních podmínek, pokud ne, mohou vyvstat obtíže kvůli odlišnému společenskému statusu.

Falešné dvojče

Někdy se stane, že v rámci svého nadšení vidíme dvojče i v někom, kdo jím není. Pokud jde o radostný vztah, je to pochopitelné. Takový omyl obyčejně trvá, dokud nejsou oba zraněni, snílek nejvíce. Náš pohled utkví na našich podobnostech a vysní si je do fantastických rozměrů. Když pak vztah odumírá, všichni to vidí, jen snílek se neustále drží své fantazie, k jeho velké smůle.

Svůj životní plán připravujeme podle své karmy ještě před příchodem na Zem. Náš plán může být však kdykoli změněn nebo upraven, protože máme svobodu výběru. Na druhou stranu, co se našeho dvojčete týče, tady není na výběr. Od chvíle kdy se individualizujeme, naše dvojče má v osudu psáno, že se vrátí v poslední inkarnaci. Můžeme snít a přát si to sebevíc, nic nemůže přimět naše dvojče přijít tehdy, kdy my chceme.

Když jsme osamělí, jsme zranitelní. Občas si vytvoříme iluzi a věříme jí natolik, že nás od našeho pravého dvojčete ve skutečnosti odvádí pryč. Takzvaní „guruové“, kteří tvrdí osamělé ženě, že je jejich dvojče, mohou takovou iluzi vytvořit. Za nějakou dobu ho tato žena přestane bavit a najde si jiné „dvojče“. Protože je to „guru“, žena mu bezmezně důvěřuje. Jsou i tací, kteří tvrdí, že mají dvojčata dvě! Takový falešný guru oslňuje své žáky svým světlem, protože oběť tomu chce věřit kvůli své osamělosti a také proto, že jí připadá lepší mít dvojče, které je guruem, než někoho obyčejného.

Čas setkání s naším dvojčetem je mimo naši kontrolu. Celé to záleží na duchovním pokroku dvojčat. Po výše zmíněném varování bych rád skončil trochu veselejší notou. Tím jak přecházíme do věku Vodnáře, bude setkání dvojčat přibývat, bude jich mnohem víc, než bylo doposud. To jsou dobré zprávy. Také to znamená, že taková sjednocená dvojice bude vyzařovat více světla, než prostý součet dvou jedinců. A čím více takových dvojic bude na Zemi vznikat, tím víc světla se bude šířit a to samo o sobě bude pozvedat vědomí celé planety. Během vodnářského věku vstupujeme do věku osvícení.

Sex duševních dvojčat

Když se dvojčata setkají, fyzický sex není to hlavní ani to největší ze všech potěšení. Samozřejmě že si dovedou užít fyzické milování, ale už to není jen o sexu. Je to láska nejen mezi dvěma těly ale hlavně mezi dvěma dušemi. V této době velmi málo dvojčat dospělo ke sjednocení v duchovní rovině. Nemusejí být fyzicky spolu. Mohou být vzdáleni tisíce mil, ale v duchovní rovině se setkávají a radují se spolu. Tato radost a potěšení jsou mnohem více uspokojivé, než fyzické milování. Takový názor mají ti, kdo to zažili.

Obtíže

Když se dvojčata setkávají poprvé dokonce i ve své poslední inkarnaci, mají mnozí rozdíly fyzického, emocionálního i intelektuálního druhu, protože jsou dvěma různými osobnostmi. Jako první musí duše tyto obtíže překonat sama v sobě. Teprve pak musí přizpůsobovat, co je potřeba druhému dvojčeti. To znamená, že každý musí sám za sebe překonat svoje fobie, potřeby, touhy a slabou vůli před tím, než se se svým dvojčetem setká, aby byl sám za sebe plně šťastný jedinec. Měl by být připraven sloužit druhému tím, že bude dávat přednost jeho potřebám před svými. A naopak. Ten zápas se sebou samými i spolu dohromady rozhodně zvýrazní pouto mezi dvojčaty. To proto, že mají různé psychologické pozadí a odlišné osobnosti s různou emocionální výbavou. Když budou žít v blízkém vztahu, budou mít mezi sebou i běžné konflikty, které budou ale vždycky velmi rychle vyřešeny. To proto, že mají společný cíl. Pokud je to emocionální konflikt, je téměř nesnesitelný, protože jsou dvojčata. Proto, aby nemuseli vidět toho druhého trpět, snaží se vyřešit problém tak rychle, jak je to jen možné.

Protože putovali inkarnacemi každý sám za sebe, získali každý svoji dobrou a špatnou karmu. Jakmile se potkají a pracují společně, řeší i své karmické dluhy společně. Stejně tak i požívají výhod dobré karmy společně. Ve skutečnosti se karma tvoří na úrovni duše, takže se vzájemně nepatrně ovlivňovali svou karmou po celou dobu.

U některých párů nepochybně dojde k velkému tlaku, který může skončit i dočasným rozchodem. Některé páry budou muset trpět pospolu, protože mají společnou karmu. Je tolik možností v bezpočtu kombinací a permutací. V některém případě odlišné prostředí a karma svede dohromady dva velmi odlišné jedince. Jim to ale vůbec nevadí. V tomto případě se „protiklady přitahují“. Všechny odlišnosti jsou tu proto, aby se v jejich životě doplňovaly. Takže rozdíly fyzického, emocionálního a psychologického charakteru je nijak netrhají od sebe, protože jejich duše jsou spojené jako siamská dvojčata. Kompatibilita je na duchovní úrovni, a ta rozhoduje, nikoliv povrchní rozdíly.

Překážky

Překážky na osobní úrovni už by měli být v momentě setkání převážně vyřešeny. Nicméně mohou se objevit nějaké vnější překážky. Jeden nebo obě dvojčata mohou být už vdaní/ženatí. Tento věčný trojúhelník obvykle mívají už téměř osvícení jedinci usmíření s existující rodinou. Pokud byste slyšeli, že někdo opustil rodinu, aby mohl být se svým dvojčetem, pak si můžete být jisti, že tento pár není ve své poslední inkarnaci. Pokud je dvojče již ve vztahu, je příliš zodpovědné a udělá všechno proto, aby ctilo již existující svazek. Dvojčata vědí příliš dobře, že pro takovou překážku existuje velmi dobrý důvod. Buď je to zkouška, nebo nevyřešená karma. Dvojčata tak zůstanou milujícími přáteli nebo kolegy, aniž by se narušilo něčí manželství. Také proto, že je nepohání vášnivý fyzický sex, neboť jejich láska je mu nadřazená. Mohou se setkávat v noci na úrovni ducha, aby spolu pozvedli nějakou společnou záležitost. Mohou se setkávat buď v astrálním světě, nebo v mysli. Vědí, že jejich rozdělení je dočasné a nic na světě jim nemůže zabránit v jejich konečném sjednocení. Samozřejmě se může občas stát, že jejich setkání předchází rozpadu manželství, ale v takových případech je manželství už na pokraji krachu. Tento rozpad může být výhodou pro poškozené strany, aby mohli i oni začít nový vztah s novým partnerem. Dvojčata, která se setkávají v poslední inkarnaci, pracují na své věrnosti, radosti a důvěře a jejich svazek je pevný jako skála.

Může být však i několik případů, kdy jedna duše nedosáhla stejného stupně vývoje, jako druhá. Jeden partner mohl toho druhého „přerůst“ a v takovém případě může mít méně vyspělý partner někdy velmi otravné požadavky na své duchovnější dvojče. Vyspělejší dvojče to však musí ustát s velkou dávkou tolerance a trpělivosti, jinak celý vývoj ustrne. V tomto klíčovém okamžiku by byla škoda, aby toto ustrnutí odradilo od dalšího růstu. Například pokud jedna duše trpí neurotickou poruchou, může to škodit oběma. Pečující partner proto musí obětovat svůj dosud hladký pokrok, aby konfrontoval neurotického partnera s pravdou celé obtížnosti. To může otřást manželstvím, ale musí se to stát. Nemá cenu šetřit klacek, protože se bojíte ublížit zlobivému dítěti. Pokud nezasáhnete hned, ublíží to dítěti později ještě mnohem více. Toto sebeobětování musí být vytrvalé a pevné, jinak nebude fungovat, protože mnoho neurotických poruch má kořeny v minulých životech. Ten pokus za to stojí, protože je pro dobro obou dvojčat a odměnou je osvícení a konečné sjednocení s dvojčetem. Pak už jen přejdete do vyšších duchovních sfér a více se na Zemi nevrátíte.

Závěr

Každý člověk na Zemi se přibližuje blíž a blíž ke svému dvojčeti, ať o tom ví, nebo ne, ať si to přeje, nebo ne. Cesta hledání se započala v okamžiku, kdy jsme se osamostatnili před mnoha věky. V našich počátečních stádiích jsme si této „honby za pokladem“ nebyli vědomi. Jen jsme poslouchali naše instinkty a touhy. Ale teď, když přecházíme do věku Vodnáře, začínáme si uvědomovat důvod této pouti. Začínáme cítit, jako by nás něco popohánělo, abychom svou pouť dokončili, protože už se blížíme k cíli. Kdy svoje dvojče potkáme, nemůžeme vědět. Může to být zítra, nebo v příštím životě. Je to mystická cesta, kdy najdeme sebe sama v „temné noci duše“ a pochopíme, že nastal čas. V tomto stádiu vývoje je samota velice intenzívní a bolestivá. Tato temnota smutku, utrpení a bolesti se zdá být bez konce. Jakmile však potkáme své dvojče, rázem se ocitneme na opačném konci stupnice! Může to být zdravotní sestra, doktor, nebo sociální pracovnice. Možná, že své dvojče potkáte na shromáždění věřících, které jste začali navštěvovat. Nikdy nevíte…ale ono se určitě objeví. Pokud k tomu nedojde v tomto životě, možná v tom příštím. Nezoufejte. Vaše dvojče přijde. V tomhle nemáte na výběr.

Autor: Dr. Tan Kheng Khoo

Zdroj: http://www.kktanhp.com/twin_souls.htm

Přeložila: Eidheann

Převzato: http://divine-love.quicksnake.cz


Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *