Mantra pro štěstí

Hluboko v himalájských horách mezi Uttarkaši a Harsilem, žil poklidným životem jeden svámí. Jednoho dne jsem se ho vydal navštívit. Když jsem dorazil, zeptal se: „Proč jsi přišel?“

„Chci dostat nějakou mantru“, řekl jsem. „Budeš muset počkat“, odvětil svámí.

Když jdou lidé ze Západu za někým kvůli mantře, očekávají, že je to bude stát spoustu peněz, ale nikdy nechtějí čekat. Tenkrát jsem se choval stejně.! Svámidží,“ řekl jsem, „spěchám“.

„Tak přijď příští rok.“

„A když zůstanu, kolik dní budu muset čekat?“ zeptal jsem se.

„Počkáš tak dlouho, jak budu chtít“, zněla odpověď.

Tak jsem trpělivě čekal, jeden den, dva dny, tři dny. A svámí mi stále žádnou mantru nedával.

Čtvrtý den svámí nakonec řekl: „Dám ti mantru, ale slib mi, že si ji budeš věčně pamatovat.“

Slíbil jsem.

„Pojďme tedy ke Ganze, „řekl svámí. Nespočet mudrců provádí spirituální praktiky na březích posvátné Gangy.

Svámí nakonec řekl: „Ať budeš žít a pobývat kdekoli, žij s radostí. To je Tvá mantra. Buď věčně radostným i kdybys byl za mřížemi. I kdybys měl jít na nějaké pekelné místo, udělej z něj nebe. Pamatuj, chlapče můj, radost si každý může udělat sám. Chce to jen snahu. Musíš si sám vytvořit svou radost. Dobře si tuhle mantru zapamatuj.“

Byl jsem šťastný, ale i trochu smutný zároveň, neboť jsem spíše očekával, že mi dá k opakování nějaký neobvyklý zvuk. Ale on byl praktičtější. Využil jsem tuto mantru ve svém životě a shledal jsem, že je velmi úspěšná. Svámího duchovní recept byl lepší, než jaký by mohl dát kterýkoli lékař.

Příběh pochází z knihy Život  s himalajskými mistry od Svámího  Rámy.