Milováni býváme do té míry, do níž si uvědomujeme, co je to láska

Láska je více než pouhá emoce. Je to síla samotné přírody, proto v ní je ukryta pravda.

Když vyslovíte slovo „láska“, můžete zachytit cit, podstata se však vyjádřit nedá.

Tu nejčistší lásku nacházíme tam, kde bychom ji nejméně očekávali – v nepřipoutanosti.

Nejčistším ze všech rytířů sloužících králi Artušovi byl Galahad, který měl krom jiného s králem společné i to, že byl rovněž nemanželský. To, že byl ve skutečnosti synem Lancelotovým, nijak neposkvrnilo jeho čest, když si však chtěl u dvora vybrat a sloužit dámě svého srdce, Artuš pokýval hlavou a zachmuřil se.

— Nemůžeš sloužit žádné urozené dámě, prohlásil Artuš.

Galahad zbrunátněl.

— Vždyť přece, můj králi – řekl koktavě – každý rytíř musí z čisté lásky sloužit nějaké dámě .

– Co víš o lásce? — Artušova otázka byla tak přímočará, že Galahad znovu zrudl

— Toužíš-li tolik sloužit nějaké dámě, mohu ti nabídnout na výběr tři.

Král neprodleně poslal pro Margaret, starou umývačku podlah se šedými vlasy a bradavicemi na nose.

— Chceš jí s láskou sloužit? — ptal se Artuš..

— Nerozumím ti, můj králi — koktal Galahad, který opravdu nic nechápal.

Artuš na něj mazaně pohlédl a poslal starou ženu pryč.

— Přiveďte další — přikázal.

Tentokrát přinesli novorozené děvčátko.

— Zdá-li se ti Margaret příliš stará a nehezká, co řekneš na tuhle dámu? Je urozená a jak vidíš, načisto krásná.

Byla to pravda, bylo to opravdu kouzelné dítě, Galahadův zmatek však pouze vzrostl. Zavrtěl záporně hlavou.

— Láska, o níž mluvíš, je krutá panovnice — řekl mu Artuš. Potřetí poslal pro dámu – a vešla Arabella, půvabná dvanáctiletá dívenka.

Když na ni pohlédl, Galahad jen stěží přemohl hněv.

— Můj králi, toto je malá holčička a navíc má nevlastní sestra, řekl.

— Chtěl jsi vidět dámu, jíž bys mohl sloužit— řekl Artuš — a já byl tak velkodušný, že jsem ti nabídl rovnou tři. Rozhodnout se musíš sám.

Galahad byl otřesen.

— Proč ses rozhodl vysmívat se mi tímto způsobem? – zeptal se.

Artuš zvedl ruku a v tu chvíli byla velká síň prázdná. Zůstali sami.

— Neposmívám se ti — řekl Artuš — jen se snažím ukázat ti něco z toho, čemu mě naučil Merlin.

Galahad vzhlédl a uviděl, že králův pohled zlaskavěl.

— Mí rytíři tvrdí, že slouží dámám s láskou – pokračoval Artuš. A i když se zapřisáhnou, že jejich láska bude čistá, nejčastěji cítí k té, které slouží, vášeň, nemám pravdu?

Galahad přisvědčil.

— A čím vášnivěji jsou k té dámě připoutáni, s tím větší horlivostí jí slouží, není to tak? – ptal se král dále.

Mladý rytíř znovu přisvědčil.

— Merlin mě učil jiné lásce – pokračoval Artuš. Pohlédni na starou ženu, na novorozeně, na malou dívku, svou sestru. Všechny jsou vtělením ženskosti a podle toho, jak se ono vtělení mění, mění se i to, čemu ty říkáš láska. Když tvrdíš, že jsi zamilován, říkáš ve skutečnosti, že dotyčná dáma odpovídá obrazu, který sis vytvořil. Právě tak vzniká připoutanost. Připoutáním se k obrazu. Můžeš prohlašovat, že miluješ nějakou ženu, ale jakmile tě podvede s někým jiným, tvá láska se změní v nenávist. Proč? Protože obraz, který sis vytvořil, byl poskvrněn. A protože celou dobu jsi miloval právě tento obraz, zrada tvé milované tě přivedla v zuřivost.

– Ale co tedy mám dělat? – zeptal se Galahad.

— Snaž se nahlédnout za meze svých emocí, které se ustavičně mění a polož si otázku, co se skrývá za tím obrazem. Obrazy jsou výmysly; výmysly tu jsou proto, aby nás chránily před něčím, na co nechceme pohlédnout zpříma. V daném případě je to prázdnota. Cítíš potřebu lásky, a tak vytváříš obraz, abys zaplnil prázdnotu. Rozchod nebo zrada v lásce vyvolávají takovou bolest právě proto, že odhalují zející rány našich vlastních potřeb.

— Láska mi vždycky připadala tak nádherná a vznešená – řekl se smutkem Galahad. Avšak mám-li ti věřit, můj pane, je strašlivá.

— To, co je obvykle pokládáno za lásku – řekl s úsměvem Artuš – může jistě mít hrozné následky, já jsem však ještě neskončil. Láska má tajemství. Tomuto tajemství mě naučil Merlin před mnoha lety a teď ti je svěřím: když dokážeš stejně milovat starou ženu, novorozeně i malou dívku, jsi schopen milovat víc než pouhý tvar. Láska je universální síla. Její podstata spočívá v tobě. Nelze ji k ničemu připoutat. To je mlčenlivý příkaz, jemuž se láska podřizuje.

Deepak Chopra, «The Way of the Wizard»

http://www.pronaladu.cz/