Nesnáším samotu

„Uzdravte nejdřív sami sebe, abyste druhé nepoužívali jako náplast na něco, co vám chybí.“

Říkáte si určitě, že tohle není váš případ… Pokud je samota vaší (ne)přítelkyní a vy ji nemůžete vystát, přemítejte, proč tomu tak je. Má to jistě svůj důvod. Takové období je nejvhodnější ke zkoumání sama sebe, nejste totiž zatíženi žádným vnějším zrcadlením.

Vnořte se samoty až na samé dno a pak projděte ještě hlouběji a zkoumejte, proč je vám tak odporná a nechcete se s ní smířit.

Přejděte do pocitu. Je to stále ještě jen samota, anebo pocit osamění?.

Možná objevíte blok hluboko ve svém dětství, kdy jste byli opakovaně odmítaní, odstrčení, nemilovaní a citově neuspokojení. Nemá smysl obviňovat své rodiče nebo kohokoliv, koho za to činíte zodpovědným. To už nezměníte. Změňte však svůj postoj a přijměte danou skutečnost, kterou si s sebou nesete do dospělosti a „dospěle“ se k ní i postavte.

Rozhodněte se sami za sebe, že prozkoumáte své nitro. Podívejte se pocitu osamění do očí, možná v nich uvidíte své vnitřní dítě, které vás volá…

Navažte s ním kontakt.

Zeptejte se ho, co vlastně potřebuje. A všechno, co vám sdělí, mu dejte. Posaďte si ho na klín, hlaďte jej, usmívejte se na něj a ujišťujte ho, že ho vnímáte, cítíte, milujete, a že se o něj postaráte, protože vy jste jeho největší přítel. Každý den s ním v duchu komunikujte jako s někým, kdo potřebuje cítit vaši lásku. Zahrňte jej čímkoliv, co je mu milé.

Možná to bude trvat nějaký ten pátek, než se váš človíček zotaví, vytrvejte však. Vy víte, že to děláte pro něj i pro sebe. Až ucítíte, že se vaše vnitřní dítě raduje, že jste si ho všimli, že mu dáváte všechno, co nikdy nezažilo a že ho milujete, bude se tak cítit i váš dospělák. Budete na-plnění i vy.

Neudělejte však tu chybu, že ho náhle opustíte, protože se přece uzdravilo! Ono je tam stále a vy jste jeho starší já, kterému důvěřuje. Buďte s ním neustále v kontaktu a čas od času se ho zeptejte, jestli je stále o.k.

Za nějakou dobu získáte potřebný cit a vaše vnitřní dítě bude promlouvat přímo skrze vás a vy už budete vědět, čím ho zahrnout. Abyste se oba cítili dobře.

Až pomine čas dosycování, nastane doba rozdávání… Jste dosycení zevnitř a přetékáte napovrch 🙂

Dělejte cokoliv, co je vašemu srdci blízké, přetékejte čímkoliv, co vás na životě baví a zažívejte zázraky…

S kýmkoliv, kdo se s vámi na vaší cestě právě spojí, protože tehdy budete přitahovat jen dosycené protějšky. A vy budete jako spojené nádoby, které už společně mohou jenom přetékat 🙂

A samota i pocit osamění zmizí…

Zdroj:milenamiskarikova.cz