Velikonoce
Přátelé,
jsou Velikonoce – svátky jara, během kterých lidé odjakživa slaví znovuzrozené světlo. Příroda se rychle probouzí – tím, jak den za dnem přijímá víc a víc sílu ohně ze Slunce. I my bychom měli navzdory tomu, co kolektivně zažíváme, začít s prvními květy rozkvétat a nebát se přijímat vše, co nám může pomoci ve vnitřním růstu. Udělejme si chvilku a požádejme Slunce o oheň k rozdmýchání našich vizí…
A připomeňme si, že něco musí vždy odejít, zemřít, aby se mohlo narodit nové. Dovolme to!
Nové vysoko dimenzionální energie, které jsou nyní na naši planetu ukotvovány, nám mohou pomoci překonat pocity oddělenosti v našem nitru a podpořit nás v tom, abychom přijali to, jací jsme a kde se právě teď na své cestě nacházíme. Je to součástí milosti a daru, který je nám v tomto čase dáván – daru, který nám má pomoci spojit se s celým svým Já, propojit lidské s božským.
Oslavme tedy každý po svém to věčné, nesmrtelné Světlo a prožijme vlastní zmrtvýchvstání – nechme minulost a všechna utrpení za sebou, odpusťme si všechny viny (beztak žádné neexistují), buďme tím, kým Jsme a žijme Pravdu.
Radujme se ze svého lidství a sejměme sami sebe z kříže. Neboť jsme to my sami, kdo se přibili na kříž… svou neláskou k sobě, sebeobviňováním či odsuzováním se. A současně jsme také tím jediným člověkem, který nás z něj může sejmout. Většina z nás se inkarnovala na Zemi v této době právě proto – abychom „vzkřísili sami sebe z mrtvých“. Období , ve kterém se nyní nacházíme, je nejvhodnější k tomu, abychom s tím přinejmenším začali.
Afirmace pro tyto dny:
„Vykračuji ze stínu do světla. Jsem spojena s opravdovým životem, opravdovou láskou.“
„Jsem v přítomnosti Boží. Znovuzrozená.“
Přeji vám radostné povstání do vlastního Světla…
Sofie
Přidat komentář