Jazyk duše vašich nejhlubších snů

To o čem nejvíce vášnivě sníte abyste byli, tvořili a žili je energie Duše, kterou jste inkarnovali ke svému vyjádření a projevu.

To co zažehne vaše srdce a duši vzrušením, inspirací a živostí je přesně to, do čeho máte vkládat svou energii.

Vaše nejdražší sny – nebo dokonce podstata toho co představují – jsou tím, co svět potřebuje aby bylo sdíleno.

Nikdy nepodceňujte své sny jako ztrátu času nebo jako nedosažitelnou fantazii. To vám řeknou lidé, kteří nemají odvahu uvěřit ve svou vlastní sílu. To vypovídá o jejich strachu – pro vás to nemá nic společného s pravdou. (Pokračování textu…)

Cesta vaší duše

 

Taunia Atiriamin Christová

Jsem tu, abych vám řekla, že můžete. Vždy se můžete zvednout a vylézt z té nejhlubší jámy, do které jste “upadli“. Ani tam nejste sami. Vaše Duše je s vámi. Je s vámi vždy a všude. To, čemu říkáte zázraky jsou jen zmanifestované možnosti vaší duše jako odpověď na vaše nejhlubší touhy a vaše pevná nezlomná rozhodnutí. To ona vás zavede do propasti, abyste se obrátili k ní. A ona z toho největšího a nejláskyplnějšího záměru přivést vás “zpět domů“ – do souladu s ní – vám dává pocítit jaké to je, pokud tento soulad opustíte nebo na něho zapomenete. (Pokračování textu…)

Znovuzrození polomrtvé ženy

Uvnitř každé z vás existují aspekty vašeho vlastního bytí, které potřebují být zvědoměny, opečovány a soucitně léčeny. Jedním z těchto aspektů hlásící se o pozornost je aspekt ženy – zubožené, zbídačené, zneužité, slabé a beznadějně  “odevzdané“ svému osudu. Kde se vzala tato polomrtvá žena? Jak a co se stalo, že ženy nesoucí obrovskou tvořivou a plodnou sílu, ženy nesoucí v sobě vesmírnou pradávnou moudrost, zakusily a zakouší újmu ve všech sférách svého pozemského  bytí?

O odpuštění

– Neodpustím – řekla. – Budu si to pamatovat.
– Odpusť, – prosil ji Anděl. – Odpusť a bude ti lehčeji.
– Ani za nic, – stiskla umíněně rty. – To odpustit nejde. Nikdy.
– Chceš se snad mstít? – zeptal se Anděl polekaně.
– Mstít se nehodlám. Nad to se povznesu.
– Toužíš po nějakém krutém trestu…?
– Nevím, jaký trest by byl dostatečný.
– Všichni musejí platit za svá rozhodnutí. Dříve nebo později, ale zaplatit musejí všichni… – řekl potichu Anděl. – To je nezvratné.
(Pokračování textu…)

O pokojné mysli

Milí přátelé,

před více než 20 lety jsem dostala pozvání na historicky 1. adventní charitativní koncert Harmonie do Smetanovy síně Obecného domu. Program byl tvořen úryvky ze světového operního repertoáru, vánočními písněmi a koledami v podání sólistů zvučných jmen jako je Peter Dvorský, Eva Urbanová a Dagmar Pecková. Věřte, že se mi při poslechu té krásy v podání této trojice až tajil dech, ale přesto se pro mne vrcholem večera stal přednes pana Radoslava Lukavského. Do té doby jsem ani netušila, že Johann Sebastian Bach byl i básník, nejen bohem posvěcený hudební skladatel. V jeho hudbě, ale i v myšlenkách je obrovská hloubka a v podání umělce a milovníka moudrosti a poznání pana Radoslava Lukavského to byl zcela nezapomenutelný zážitek otevírající srdce a duši. (Pokračování textu…)

Temná noc sv. Jana od Kříže

Přátelé, milí ….dlouhodobě procházím velmi náročným obdobím a tento text je jedním z těch, který mi v mnohém pomohl pochopit, co se mi děje. Mimo jiné mi také došlo, proč jsem již od 15 let milovala poesii Jaroslava Seiferta. Všechny sbírky, o kterých se zde autor zmiňuje, mám ve své knihovně a texty zmíněných básní se vždy hluboce dotýkaly mé duše…

Diagnóza: Temná noc sv. Jana od Kříže

(transformační krize)

Jan Czech

„Šimone, Šimone, satan si vyžádal, aby vás směl protříbit jako pšenici;

ale já jsem o tebe prosil, aby tvoje víra nezanikla.

A ty potom, až se obrátíš, utvrzuj své bratry.“

 

Úvodem

Téměř každý člověk se v životě dostane do situace, ve které se necítí dobře. Nezdá se mu sice, že by se něco podstatného v jeho okolí změnilo, ale přesto, jako by svět ztratil svou bývalou plnost, barevnost a plasticitu. Činnosti, které člověk vykonává, nemají dřívější přitažlivost, společenství lidí, ve kterém byl rád, jej začíná znepokojovat či nudit, minulost, ke které se rád ve chvílích klidu vracel, začíná blednout a šedivět. Přítomnost je spíše chvílí, kterou je třeba rychle přestát a budoucnost vzbuzuje obavy. Pod veškerou zkušeností se začíná rozeznívat – byť ještě v dálce – varovná melodie vzdáleného nebezpečí a někde uvnitř stoupá napětí jako v atmosféře před nadcházející bouřkou. Míst, kam se člověk rád uchyloval jako na ostrůvky prověřeného bezpečí, jistoty a odpočinku, ubývá – až člověk se znepokojením zjistí, že již nemá kam. (Pokračování textu…)