K zamyšlení

Na Východě jsme zcela správně přijali,

že osvícení není žádným úkonem, který lze provést –

naopak je milostí, darem, prasádem.

Bůh Ti je daruje, nemůžeš mu osvícení trhat z rukou.

Pro hledajícího ze Západu je těžké tomu porozumět.

Vždyť na Západě v posledních staletích

bylo celé lidské vědomí změněno násilně získaným poznáním.

A protože jste měli materiální úspěch,

věříte, že totéž platí pro božské.

Ale není tomu tak. To je nemožné.

Nemůžete království nebeské atakovat,

nemůžete tam pronikat bajonety,

nemůžete donutit boží srdce, aby se vám otevřelo.

Když si chcete něco vynutit, jste vnitřně uzavřeni –

to je základní problém.

Když požadujete, jste uzavřeni.

A jste-li uzavřeni, pak se nemůže zjevit božské.

Pokud si nechcete nic vynucovat a jen plujete,

plynete po obloze jako bílý oblak,

bez nějakého úsilí někam dojít,

když nevykládáte úsilí,

když nechcete ničeho dosáhnout,

když ničím nejste,

když jste šťastni tím, čím jste,

když jste spokojeni s celým světem,

když přijímáte věci tak, jak jsou,

když nechcete nic pozměňovat,

pak najednou jste vyvrženi do nové dimenze bytí

a poznáváte, že dveře byly stále otevřeny.

Dveře nikdy nebyly uzavřeny.

Božské mysterium bylo u nás blízko pro všechny časy.

Nebylo nikdy vzdáleno daleko.

Nemůže to být jinak, neboť jste vskutku částí božského.

kamkoli jste se hnuli, šlo tajemství s vámi.

To není otázkou hloubání a hledání.

Je to otázkou zklidnění a dovolení.

Když hledáš můžeš jít špatně.

Hledající je stále násilný.

Když hledáš nenalézáš.

Vědomí, které je hledáním něčeho, je příliš zaměstnáno,

není dosažitelné.

Není nikdy Zde a Nyní.

Je stále někde v budoucnosti

a dává se v ústrety času, kdy nastane velký objev,

v němž bude pátrání uzavřeno, kdy bude konec hledání.

Takové vědomí zde není.

Ale božské vědomí zde je –

ale takto je nepotkáte nikdy.

Hledající nepřijde nikdy k cíli.

Ale to neznamená, že byste neměli hledat.

Na počátku musíte být hledajícími a vyvinout veškeré úsilí.

Prostě tím, že člověk užije všech myslitelných úsilí

a hledá jako pomatený.

Realizuje tím jen to, že se může stát, že se nalezne ve stavu ne-hledání.

Někdy to k vám přijde,

když odpočíváte a nic neděláte,

nebo to přijde ve spánku,

nebo je to zde, když právě pozorujete východ slunce

nebo měsíc, který se odráží na jezeře ve studené noci,

nebo když květina rozvírá své lístky –

je to zde.

Když se otevírá poupátko, nepotřebuje vaši pomoc.

Jsou to hlupáci, kteří chtějí pomáhat, nebo´t tím zničí krásu květiny –

a nikdy nebude správně otevřena.

když člověk nutí květinu, aby se otevřela, zůstává uzavřena.

Rozkvétání nenastalo samo sebou, bylo vynuceno. A žádné vynucení nedosahuje nikdy pravých květů.

nebude zapotřebí, abyste slunci při východu pomáhali.

Při pozorování vycházejícího slunce,

rozkvétající květiny

nebo když se díváte na měsíc, jak se odráží na studeném jezeře,

aniž co činíte,

přichází k vám najednou pravda.

Budete vidět, že veškerá existence je vyplněna Božstvím.

Každý váš vdech i výdech je božský.

Prostřednictvím námahy a úsilí

člověk dosáhne stavu bez úsilí, bez námahy.

Prostřednictvím hledání dosáhne ne-hledání.

Osho, Cesta bílého oblaku