K zamyšlení

7 nejsilnějších pasáží z knihy Ženy, které běhaly s vlky od Clarissy Pinkoly Estés

1. O divoké ženě

„V každé ženě žije divoká duše – silná, instinktivní a tvořivá.
Je jako vlčice, která ví, kam jít, kdy odpočívat a kdy bojovat.
Možná byla umlčena, možná byla zraněna, ale nikdy nezmizela.
Čeká jen na okamžik, kdy ji žena znovu uslyší.“

2. O návratu k sobě

„Když žena znovu najde svou divokou duši, začne si pamatovat, kdo skutečně je.
Je to návrat domů – ne k místu, ale k pocitu.
K pocitu, že její život má směr, hlas a sílu.“

3. O odvaze

„Být divokou ženou neznamená být bez strachu.
Znamená to jít dál i tehdy, když strach šeptá, abys zůstala stát.
Je to odvaha žít pravdivě.“

4. O cyklech života

„Duše ženy je cyklická jako příroda.
Má období růstu, období temnoty i období znovuzrození.
To, co dnes umírá, může zítra rozkvést.“

5. O zranění

„Zranění nejsou konec příběhu.
Jsou branou.
Branou, kterou duše vstupuje do hlubšího poznání sebe sama.“

6. O samotě

„Každá žena potřebuje čas, kdy odejde do svého vnitřního lesa.
Tam, kde není hluk světa.
Tam, kde může znovu slyšet hlas své duše.“

7. O návratu divoké duše

„Divoká žena se vždy vrací.
Kost po kosti, sen po snu, příběh po příběhu.
A když se vrátí, přinese s sebou život, který je plnější, hlubší a pravdivější.“

Co mi přijde krásné na textech Clarissy Pinkoly Estés je, že nejsou jen intelektuální,působí spíš jako mýty nebo staré příběhy, které člověk může číst znovu a pokaždé v nich objevit něco jiného.

Sofie