K zamyšlení

Skrytý význam Matouše 6,22

„Svítilnou těla je oko. Je-li tedy tvé oko prosté (jediné), celé tvé tělo bude plné světla.“
— Matouš 6,22

Co když tento verš není jen poučením o morálce?

Co když je pozváním k probuzení zcela jiného způsobu vidění?

Po staletí křesťanští mystikové, jógini, hermetičtí filozofové i staří Egypťané hovořili o vnitřním oku – hlubším způsobu vnímání, který přesahuje fyzický svět.

Mnozí současní duchovní hledači spojují toto „jediné oko“ se šišinkou mozkovou (epifýzou) – drobnou světlocitlivou žlázou uloženou poblíž středu mozku.

Věda říká, že šišinka pomáhá řídit náš cyklus spánku a bdění tím, že v reakci na světlo a tmu vytváří melatonin.

Duchovní tradice ji však chápou jinak.

Popisují ji jako sídlo intuice…

bránu k vyššímu vědomí…

místo, kde začíná vnitřní zrak.

Zda je tato symbolika doslovná, nebo pouze obrazná, zůstává otázkou výkladu.

Pozvání však zůstává stejné.

Většina lidí tráví svůj život tím, že hledí navenek.

Ježíš znovu a znovu obracel pozornost dovnitř.

Když se mysl ztiší…

když strach ustoupí víře…

když soudy ustoupí bdělé pozornosti…

něco se změní.

Začneš vidět jasněji místo toho, abys viděl skrze podmíněnost.

S moudrostí místo pouhé reakce.

S láskou místo strachu.

Možná být „plný světla“ neznamená světlo vyzařovat…

Možná to znamená odstranit všechno, co mu brání zářit.

Možná „jediné oko“ není jen nějaký orgán.

Možná je to stav vědomí.

Mysl, která už není rozdělena.

Srdce, které už není vnitřně rozpolcené.

Duše, která je v souladu s pravdou.

Ať už se na Matouše 6,22 díváš očima teologie, psychologie, neurovědy nebo mystiky, poselství směřuje ke stejnému cíli:

Čím jasnější se stává tvůj vnitřní zrak, tím světlejším se stává celý tvůj život.

Největší probuzení možná nespočívá v objevení nějakého skrytého světa…

Možná spočívá v tom, že se naučíš vidět tento svět jasně.

✦ John Roma ✦

Já Jsem.

Ty Jsi.

My Jsme.

Jedno Srdce.

Nekonečné Vědomí.

Pozn.: Tento text nabízí jednu z možných mystických interpretací Ježíšových slov. Na závěr bych připojila jednu zajímavost z původního řeckého textu. Slovo, které bývá překládáno jako „jediné“ nebo „prosté“ oko, je ἁπλοῦς (haplous). Neznamená primárně „třetí oko“, ale spíše celistvé, jednoduché, nezkalené, upřímné, nerozdělené. V kontextu Ježíšova kázání na hoře se proto mnozí biblisté domnívají, že mluví o člověku, jehož pohled není rozpolcen mezi Bohem a majetkem, mezi láskou a sobectvím. Zajímavé je, že právě zde se může biblický a mystický pohled krásně setkat. Křesťanský mystik by možná řekl: „Jediné oko je srdce očištěné natolik, že vidí Boha ve všem.“ A myslím, že právě tato věta by byla blízká i mnoha velkým mystikům Východu.