K zamyšlení

Arkturiáni říkají. Tvůj život se změní, když se změní Tvá frekvence

Mnoho lidí tráví roky snahou změnit svět kolem sebe.

Mění práci.

Stěhují se do nového města.

Vstupují do nových vztahů.

A přesto si s sebou stále nesou stejnou energii.

Arkturiáni učí, že žádná vnější transformace nemůže skutečně vytrvat, pokud k té změně nedojde nejprve uvnitř tebe.

Když se tvá frekvence změní…

Začneš vidět příležitosti tam, kde jsi dříve viděl/a překážky.

Lidé, kteří již nerezonují s tvým záměrem, se přirozeně vzdálí.

Nové cesty se začnou objevovat, aniž bys je musel/a vynucovat.

To se neděje náhodou.

Děje se to proto, že tvé vědomí začíná vytvářet nový způsob vnímání reality.

Dnešní poselství je prosté:

Přestaň se snažit mít všechno pod kontrolou.

Pečuj o svou energii.

Syť svou mysl myšlenkami, které posilují tvé vědomí.

Důvěřuj tomu, že malé vnitřní změny mohou zcela transformovat tvou cestu.

Pamatuj:

Nepřitahuješ jen to, co si přeješ.

Přitahuješ především to, čím se rozhodneš stát.

Možná, že změna, kterou očekáváš od vesmíru…

začíná změnou, kterou vesmír očekává od tebe.

Enzo Palomba Altro Pianeta

Pozn: Mám ráda učení Carla Gustava Junga. Ten tvrdil, že, že dokud si neuvědomíme své nevědomí, bude řídit náš život a my tomu budeme říkat osud.  Arkturiáni  v tomto textu říkají, že pokud nezměníme svou vnitřní frekvenci (jinými slovy neuzdravíme svá vnitřní zranění a stíny), můžeme měnit kulisy (práci, města, vztahy), ale scéna našeho života zůstane stejná. Jung i Arkturiáni se shodují i na tom, že vnější svět je pouhým plátnem, na které promítáme své nitro. Když arkturiánský text zmiňuje, že lidé, kteří s námi nerezonují, přirozeně odejdou, v psychologické rovině to znamená, že přestáváme vstupovat do komplementárních her svých starých traumat. Už nepotřebujeme ty samé herce, protože jsme změnili scénář.

Jungův „požár“, který spaluje falešné identity vybudované pro potěchu světa, je přesně tím momentem, kdy se člověk rozhodne přestat kontrolovat vnější okolnosti a začne „sytit svou mysl myšlenkami, které posilují vědomí“. Je to přechod od masky (persony) k bytostnému Já (Self).

Závěrečná věta „Možná, že změna, kterou očekáváš od vesmíru…začíná změnou, kterou vesmír očekává od tebe.“ je vlastně vyvrcholením individuace: člověk už nečeká, co mu život (vesmír) přinese, ale stává se vědomým spolutvůrcem. Uvědomuje si, že vesmír se nemůže vyvinout dál, dokud on sám neudělá ten vnitřní krok vpřed.

Sofie