
Autor: Faith Spina
Každý rok se mě lidé ptají, co znamená portál Lví brány.
Je skutečný?
Opravdu dochází k energetickému otevření?
Děje se osmého srpna něco magického?
Možná.
Možná ne.
Naučila jsem se, že někdy jsme tak fascinováni samotnými dveřmi, že zapomínáme položit tu důležitější otázku…
Jsem ochotný/á jimi projít?
Před mnoha lety mě něco vedlo k tomu, abych se 8. srpna 2008 (08/08/08) přestěhovala na ostrov Kauai.
V té době jsem o Lví bráně nic nevěděla.
Nezajímala jsem se o numerologii.
Nesnažila jsem se sladit s nějakou duchovní událostí.
Něco tichého uvnitř mě prostě jen zašeptalo…
„Jdi.“
A tak jsem šla.
Až o léta později jsem objevila symboliku spojenou s tímto datem.
Usmála jsem se.
Ne proto, že bych najednou měla důkaz o správnosti své intuice.
Ale proto, že život tise utkall další krásnou nit v tapiserii, kterou jsem tehdy ještě nemohla vidět.
To se mi stalo už mnohokrát.
Pochopení přichází až po zkušenosti.
Ne před ní.
Možná je to jedno z největších nedorozumění na duchovní cestě.
Stále čekáme na jistotu, než uděláme první krok.
Ale život takhle obvykle nefunguje.
Duše nám zřídkakdy předá mapu.
Nabízí nám pozvání.
Pocit.
Vědomí, které ne vždy dává logický smysl.
A pak se tiše zeptá…
„Věříš mi dost na to, abys začal/a?“
Právě tam se rodí víra.
Ne v jistotě.
V účasti.
Dnes existuje nespočet článků vysvětlujících Lví bránu.
Některé popisují konstelaci hvězd.
Jiné mluví o Siriu, starověkém Egyptě nebo vesmírných energiích.
To všechno mi připadá fascinující.
Ale pro mě…
Ten největší portál nikdy nebyl na obloze.
Vždycky byl uvnitř lidského srdce.
Každý večer, když zvolíme odpuštění namísto zášti…
Otevře se portál.
Pokaždé, když opustíme starou identitu…
Otevře se portál.
Pokaždé, když konečně řekneme „ano“ snu, který jsme léta odkládali…
Otevře se portál.
Pokaždé, když zvolíme lásku namísto strachu…
Otevře se portál.
Možná nám nebesa jednoduše připomínají něco, co v nás bylo vždy k dispozici.
Dveře mají smysl pouze tehdy, jsme-li ochotni překročit práh.
A ten práh je málokdy pohodlný.
Žádá od nás, abychom uvolnili své sevření jistoty.
Přestali požadovat záruky.
A byli ochotni spíše objevovat než kontrolovat.
To byl jeden z mých největších učitelů.
Znovu a znovu mě život žádal, abych se udělala krok dřív, než plně pochopím, kam jde.
Znovu a znovu jsem objevovala, že smysl se často odhalí až poté, co cesta začala.
Možná se právě dnes nacházíte na takovém místě.
Možná stojíte před dveřmi, které si nedokážete vysvětlit.
Možná vaše srdce neustále šeptá směrem k něčemu, co vaše mysl ještě nedokáže ospravedlnit.
Nový vztah.
Novás kariéra.
Stěhování.
Tvořivý sen.
Tiché vnitřní vědomí, které vás odmítá nechat na pokoji.
Nemusíte se nuceně přimět k tomu, abyste nečemu věřili.
Nemusíte nikoho jiného přesvědčovat.
Jednoduše musíte jen dostatečně ztišit, abyste uslyšeli svou vlastní duši.
Největší záhady mého života nikdy nepřišly s jistotou.
Přišly jako pozvání.
Některá jsem přijala.
Některá jsem ignorovala.
Když se dívám zpět, zjišťuji, že každé pozvání se jemně ptalo na tutéž otázku…
„Jsi ochotná stát se něčím, čím jsi ještě nikdy nebyla?“
Možná je tohle ta skutečná Lví brána.
Ne datum v kalendáři.
Ne vesmírná událost.
Ale okamžik, kdy přestanete žít ze závěrů včerejška…
…a budete ochotni vkročit do tajemství zítřka.
Ať už jste tedy dnes kdekoli…
Zastavte se.
Nadechněte se.
Naslouchejte.
Čekají tu dveře.
Ne někde tam venku.
Přímo zde.
V tomto okamžiku.
A možná po vás žádají jen jeden malý, odvážný krok.
Jeden krok učiněný dříve, než je vidět celá cesta.
Protože někdy…
Most se objeví…
Až když začneme jít.
S láskou,
Faith Spina
Přidat komentář