K zamyšlení
„Touha nemůže přežít tam, kde se vědomí stává ohněm.
Když se otevře třetí oko Pána Šivy, jako první shoří iluze.
Nikoliv svět… ale to falešné já, které na něm lpí.
„Touha nemůže přežít tam, kde se vědomí stává ohněm.
Když se otevře třetí oko Pána Šivy, jako první shoří iluze.
Nikoliv svět… ale to falešné já, které na něm lpí.
Chcete-li pocítit přítomnost Pána Šivy, začněte tím, že se zklidníte – jeho energie totiž není hlučná, je rozsáhlá a hluboká jako ticho před bouří. Zavřete oči a představte si, jak vámi proudí mocná, ale klidná kosmická síla, jako chladné modré světlo proložené záblesky zlata a fialové, které se s každým nádechem rozšiřuje. Soustřeďte se na svůj dech – pomalý, pravidelný, ukotvený – dokud vaše myšlenky nezačnou mizet. (Pokračování textu…)
Příběh o tanci Tandava
Když se vesmír ocitl v nerovnováze, Šiva započal svůj kosmický tanec – Tandava*. Každým krokem tvořil, udržoval i nechal zanikat světy. Jakmile svou nohou přišlápl nevědomost, jeho tanec navrátil existenci řád a rytmus, čímž všemu živému připomněl, že i ničení je nezbytnou součástí obnovy.
Setkání na úpatí hory Kailash
Na samém okraji světa, tam, kde se dech mění v mlhu a myšlenky se rozpouštějí v tichu, ses ocitl ztracen ve stínech posvátné hory Kailash. Noc byla chladná a do tvého srdce se vplížila pochybnost.
Vtom se objevil on – Pán Šiva, asketa hor.
V hustém lese, kde déšť šuměl skrze listy, seděl Šiva v hluboké meditaci na skále porostlé mechem. Vedle něj stál Nandi, jemně zářící, s pohledem upřeným na svého Pána s neochvějnou oddaností.
Jedné noci vstoupil do lesa vyděšený lovec, pronásledovaný strachem z divokých zvířat a svých vlastních minulých hříchů. Hledaje útočiště, nevědomky vylezl na strom nad Šivou a Nandim. (Pokračování textu…)
Vysoko v tichých vrcholcích Himalájí kráčel Pán Šiva klidným, a přesto mocným krokem. Vesmír začal ztrácet rovnováhu — ego se vkradlo do srdcí mudrců i králů. Dokonce i posvátné řeky začaly vysychat, což odráželo vnitřní vyprahlost lidstva.