Vysoko v tichých vrcholcích Himalájí kráčel Pán Šiva klidným, a přesto mocným krokem. Vesmír začal ztrácet rovnováhu — ego se vkradlo do srdcí mudrců i králů. Dokonce i posvátné řeky začaly vysychat, což odráželo vnitřní vyprahlost lidstva.
V tichém klidu Himálají, kde se zdá, že i čas se zastavil, seděl Pán Šiva v hluboké meditaci. Jeho dech byl rytmem vesmíru, Jeho nehybnost rovnováhou samotného Stvoření. Světy se pohybovaly, hvězdy se rodily a zanikaly, a přesto on zůstával nedotčený — klidný, věčný.
Psychologický výklad Šivy se zaměřuje na vnitřní rovinu jeho symboliky – nikoli pouze jako na božstvo, ale jako na archetyp lidské transformace. V tomto pohledu představuje Šiva obraz hlubokých procesů vědomí, které se odehrávají v každém člověku: rozpad starých identit, konfrontaci se stínem, nalezení vnitřního ticha i integraci protikladů osobnosti. Mnohé jeho atributy lze chápat jako symboly psychologických stavů a vývojových fází.
„Každý touží být něčím, stát se „někým“. I velmi duchovní lidé často mají tuto touhu.
Ale u Pána Šivy je tato touha zcela zničena zevnitř. On je jediný, kdo touží být ničím; netouží být ani zrnkem prachu před svým milovaným SatGuru, svým Bhagavanem Šrí Ramem. Stát se naprosto neexistujícím, aby jeho nejdražší Šrí Hari mohl být vším. To není totéž, co si myslí pošetilí lidé, kteří se snaží ublížit sami sobě, aby přestali existovat. Ne. Je to stav úplného nechtění. Úplné sebeobětování. Úplné zapomenutí sebe sama. (Pokračování textu…)
Šiva je život v životě.
Ne vzdálené božstvo, ne myšlenka, které se dá věřit, ale tichá inteligence dýchající každým nádechem, pulzující každou buňkou, dívající se vlastníma očima. (Pokračování textu…)
Čeká nás Velká, kouzelná noc Pána Šivy!
Moje jméno je Sofie a již řadu let jdu novou cestou. Kéž vás tyto stránky inspirují k tomu, abyste se i vy vydali novou cestou!
